Všichni členové kapely (m.j. Maggie Gyllenhaalová) jsou maximálně divní, ale nejdivnější je její frontman Frank (Michael Fassbender), který nikdy nesundává svou velkou papírovou hlavu (ani ve sprše).
zdroj: AČFK
Asi snadno pochopíte, že když natočíte plus mínus normální scénu ze zákulisí avantgardní kapely a jejímu frontmanovi dáte na hlavu papírovou masku, výsledek je tak nějak automaticky legrační. A film Frank je legrační.
Jak ale ubíhají minuty, začne z těch bizarností vystupovat tragédie titulního hrdiny, který pochopitelně není úplně psychicky v pořádku a má k tomu nějaké své důvody.
Ke konci je film dokonce hodně depresivní a snad nebude spoiler, když prozradím, že uvidíme i Fassbenderův obličej (a nepěkné následky, která zanechalo nošení masky na jeho skutečné hlavě).
Frank je opravdu unikátní tragikomedie, ve které je humor s tragédií míchán velmi precizním způsobem. Ano, občas je film velmi pomalý a občas velmi předvídatelný, ale pak přijde nějaká opravdu libová scéna a skoro vše je odpuštěno.
P.S: Za zmínku stojí také hudba, kterou filmová kapela produkuje, a která se drží přesně na hranici mezi "parodickou sračkou" a "něčím, co by se teoreticky za jistých okolností dalo poslouchat".
P.P.S: Film je velmi volně inspirován skutečnými událostmi a postava Franka se poprvé objevila ve hře na ZX Spectru! Opravdu.
zdroj: Archiv
"Skutečný" Frank z 80. let.
Hodnocení: 80 %