Všichni členové kapely (m.j. Maggie Gyllenhaalová) jsou maximálně divní, ale nejdivnější je její frontman Frank (Michael Fassbender), který nikdy nesundává svou velkou papírovou hlavu (ani ve sprše).
Asi snadno pochopíte, že když natočíte plus mínus normální scénu ze zákulisí avantgardní kapely a jejímu frontmanovi dáte na hlavu papírovou masku, výsledek je tak nějak automaticky legrační. A film Frank je legrační.
Jak ale ubíhají minuty, začne z těch bizarností vystupovat tragédie titulního hrdiny, který pochopitelně není úplně psychicky v pořádku a má k tomu nějaké své důvody.
zdroj:
tisková zpráva
Ke konci je film dokonce hodně depresivní a snad nebude spoiler, když prozradím, že uvidíme i Fassbenderův obličej (a nepěkné následky, která zanechalo nošení masky na jeho skutečné hlavě).
Frank je opravdu unikátní tragikomedie, ve které je humor s tragédií míchán velmi precizním způsobem. Ano, občas je film velmi pomalý a občas velmi předvídatelný, ale pak přijde nějaká opravdu libová scéna a skoro vše je odpuštěno.
P.S: Za zmínku stojí také hudba, kterou filmová kapela produkuje, a která se drží přesně na hranici mezi "parodickou sračkou" a "něčím, co by se teoreticky za jistých okolností dalo poslouchat".
P.P.S: Film je velmi volně inspirován skutečnými událostmi a postava Franka se poprvé objevila ve hře na ZX Spectru! Opravdu.
"Skutečný" Frank z 80. let.
Hodnocení: 80 %
