Jeho hrdinové se téměř bez výjimky pohybují na hraně či za hranou zákona, vždy však ctí silná morální pravidla ne nepodobná těm, kterých dbali japonští samurajové. Vlastní čest, splnění slibu daného druhým, překonávání útrap a následování svého cíle i za hranici sebezničení – to jsou základní motivace pro Millerovy hrdiny. A je celkem lhostejno, zda zápasí se superpadouchy (Batman, Daredevil), bojují s prohnilým podsvětím velkoměsta (rváč Marv, detektiv Hartigan v Sin City), anebo proti obrovské vojenské přesile (spartský král Leonidas a hrstka jeho věrných v grafické novele 300). Kreslíř a scenárista Frank Miller se podílel na oživení americké comicsové scény osmdesátých let a dnes je vnímán jako žijící a tvořící legenda tohoto uměleckého odvětví.

Když se Frank Miller v roce 1957 narodil, světu superhrdinů neomezeně vládli létající mimozemšťan v trenčkotu Superman a maskovaný detektiv Batman. V roce 1977, kdy na comicsovém poli Miller debutoval v časopise Twilight Zone, byla již nabídka superhrdinů mnohem pestřejší, hláškujícím junákem Spider-Manem počínaje a zvířeckým válečníkem Wolverinem konče. Zkrátka a dobře: byl zde k dispozici dostatek hrdinů, na nichž mohl Frank Miller využít svůj výtvarný i scenáristický talent. Své příležitosti se Miller chopil opravdu rázně, když v roce 1979 získal první větší práci u studia Marvel. Tam mu nejprve svěřili vizuální podobu a později i scénáře k tehdy upadajícímu Daredevilovi. Mnohaleté spojenectví slepého advokáta Matta Murdocka, který po nocích bojuje s newyorským podsvětím, a Franka Millera prospěla oběma: Daredevil se vrátil na vrcholky žebříčků prodejnosti a z Millera se stala vycházející hvězda mezi comicsovými tvůrci. A není divu: vždyť pro fandy comicsů byl Millerův styl, v němž se propojovaly nejrůznější inspirace, od drsné detektivní školy a filmů noir, přes asijské bojové snímky až k pracím celé řady evropských comicsových kreslířů, něčím do té doby zcela nevídaným.

Brzy získal Miller šanci popasovat se s příběhy dalších superhrdinů, mezi nimiž nechyběli oblíbenci fanoušků jako Spider-Man a Wolverine. V roce 1986 se pak objevuje jedno ze stěžejních děl superhrdinského comicsu Batman: Návrat Temného rytíře. Příběh stárnoucího maskovaného bojovníka, který se vrací do klání proti zločinu ve světě budoucnosti, který nemá pro Batmanovy způsoby pochopení, byl určen spíše odrostlejší čtenářské obci a dokazoval, že také comics má právo na uznání ze strany kritiky. Přestože se i v letech pozdějších několikrát k superhrdinům Frank Miller vrátil, těžiště jeho tvorby se přesunulo k autorským projektům. Prvním z nich byl příběh z postapokalyptické budoucnosti Ronin (1983), na němž Miller poprvé spolupracoval se svou pozdější manželkou, koloristkou Lynn Varleyovou. Na Ronina posléze Miller navázal scénáři k dalším futuristickým comicsům jako bylo Give Me Liberty (o bojích černošské anarchistky s vládními institucemi) či Hard Boiled (o výběrčím daní, který odmítá opustit svou misi i rodinu, přestože právě odhalil, že je robot). Svou vášeň pro historii a hrdiny ochotné bojovat a padnout za svou vlast pak zužitkoval v grafické novele 300, která zachytila bitvu u Thermopyl, v níž se střetla hrstka spartských válečníků s obrovskou přesilou Peršanů. A do toho všeho navíc Miller stvořil město, které se stalo synonymem prohnilosti, korupce, špíny a zločinu – Sin City. (O comicsu Sin City nalezete více v samostatném článku.)

Když na počátku devadesátých let Frank Miller vyslyšel vábení hollywoodských producentů, vypadalo to na začátek jeho nové, scenáristické kariéry. Jediným reálným plodem jeho práce však byl podíl na scénářích k akčním thrillerům RoboCop 2 a RoboCop 3. A pak také rozhodnutí velmi obezřetně zacházet s filmovými právy na své comicsy, zejména pak na jeho opus magnum, na Sin City. Režisér Robert Rodriguez však Millera svým krátkým snímkem podle sincityovské povídky Zákazník má vždycky pravdu přesvědčil, že je možné vizuální styl Sin City převést i na filmové plátno. Při natáčení celovečerního snímku navíc Millera přizval nejen jako spoluautora scénáře, ale také jako spolurežiséra. A onen krátký filmeček, který měl Millera zviklat, dnes tvoří první scénu filmu Sin City – město hříchu. Přestože s Hollywoodem stále nechce mít nic co dočinění, není Sin City jediným snímkem letošního roku, který lze spojovat s Millerovým jménem. Pokračování úspěšného filmu Daredevil nazvané Elektra podle bojovnice, která touží zabít vrahy svého otce, vzniklo na základě Millerem vymyšlené comicsové postavy. Další z filmových příběhů maskovaného mstitele Batman začíná pak má mnoho společného s příběhem Millerovy minisérie Batman: Year One. Společně s Rodriguezem navíc již nyní Miller připravuje hned dva další filmy ze Sin City. Do kin se už prodrala další věrná adaptace Millerových comicsů; režisér Zack Snyder (s velkou pomocí počítačových grafiků) natočil snímek 300: Bitva u Thermopyl (2007). První vlastní režii si vyzkoušel na Spiritovi (2008), comicsu svého velkého vzoru Willa Eisnera; porušil však hned několik filmových pravidel a jeho snímek po zásluze propadl. Druhá velká kariéra tak Franka Millera nejspíše nečeká.