Za prahem padesátky patří Frances Louise McDormandová mezi nejuznávanější herečky dneška. Dokáže zaujmout v každé roli, dramatické i komediální. Není těžké uhodnout, komu vděčí za to, že její talent nezapadl: svému manželu Joelu Coenovi a jeho bratru Ethanovi. Představila se celkem v sedmi snímcích tohoto dua v čele s krimidramatem Fargo (1996). Za úlohu těhotné policistky Marge Gundersonové obdržela Oscara.
Narodila se 23. června 1957 v Chicagu, stát Illinois. Zprvu vyrůstala v Kanadě, kam ji adoptoval protestantský pastor Vernon McDormand a jeho žena Noreen. Od šedesátých let se ale McDormandovi cestují po celé Severní Americe; otec vystřídal farnosti v Georgii, Tennessee či Kentucky, usadili se až v pensylvánském Monessingu. Herecké vzdělání nabyla na malé křesťanské univerzitě Bethany College a posléze na slovutné Yale University, kde si vysloužila cenu Carol Dyeové pro nadané studenty. S doktorátem odcestovala do New Yorku, živila se jako servírka a vyčkávala na hereckou příležitost. Sdílela tehdy pokoj i osud s jinou budoucí držitelkou Oscara – Holly Hunterovou.
Průlomovým rokem pro Frances McDormandovou je orwellovský 1984; na divadle tehdy slavila úspěchy ve hrách Painting Churches a Awake and Sing!. Ve filmu se dočkala svého debutu. A nebyl to debut ledajaký: morytát bratrů Coenových Zbytečná krutost, v němž se ujímá role nevěrné manželky Abby, první z mála svých femme fatales. Do této role byla zprvu obsazena Hunterová, kvůli jiným pracovním povinnostem však z natáčení odstoupila a doporučila svou kamarádku jako náhradu. Stála tím u zrodu velké kariéry Frances McDormanové i jejího mnohaletého vztahu s Joelem Coenem. V příštím projektu Coenových Zmatky v Arizoně (1987) došlo na Hunterovou; Frances se tu objevuje pouze v menší roli. Ještě střídmější party jí pak Coenovi nabídli v gangsterce Millerova křižovatka (1990) a kafkárně Barton Fink (1991). Objevuje se též ve Vlně zločinu (1985) a v Darkmanovi (1990), dvou raných filmech Sama Raimiho, dlouholetého kamaráda Coenových.
Krůčky k velké kariéře McDormandová uskutečnila jinde: na broadwayských jevištích coby Stella Kowalská v Tramvaji do stanice Touha (1988, nominace na cenu Tony). Na televizních obrazovkách v roli hubaté sekretářky ústřední hrdinky (Margaret Colinová) v kriminální seriálu Detektiv v sukni (1987-88). A ve filmu mimořádně procítěným výkonem jako týraná žena jižanského rasisty Bella (Brad Dourif), jež prožije platonický románek s agentem FBI (Gene Hackman), v dramatu Hořící Mississippi (1988, nominace na Oscara).
Nadání Frances McDormandové ocenily výjimečné režijní osobnosti z obou stran Atlantiku; raritně rolí hlavní (policistka Ingrid v Loachově thrilleru Tajné složky, 1990), nebo častěji úlohou vedlejší (Altmanova tragikomedie Prostřihy, 1993; Stylesovo krimi Osamělá hvězda, 1996). McDormandová si stihla vydobýt jistou proslulost úlohami domáckých hrdinek, které se nepletou do „velkého světa mužů“ a které zatvrzele hájí svou rodinu, nebo aspoň to, co z ní zbývá.
Nejslavnější roli její kariéry pro McDormandovou uchystali Coenovi: její Marge Gundersonová z thrilleru Fargo (1996) se vymyká z celé filmografie této bratrské dvojice: těhotná policistka, jež se stoickým klidem pronásleduje dva brutální vrahy a jež neztrácí na náladě ani uprostřed mrazivých plání Minnesoty. Od té doby jí Coenové svěřili ještě dvě specifické úlohy: Doris Graceovou, dámičku pohrdající svým manželem (Billy Bob Thornton), v noirovém thrilleru Muž, který nebyl (2001) a Lindu Litzkeovou, trenérku toužící po plastické operaci a optimistickém muži, v komedii Po přečtení spalte (2008).
Snad každý z výkonů Frances McDormandové byl zasluhoval větší pozornost. Režiséři jí v posledním desetiletí svěřovali úlohy žen, které svou sílu prokazují v hraniční situaci. Příkladem může být doktorka Verstaková, jediná Němka mezi válečnými zajatkyněmi z Británie či Ameriky, v dramatu Cesta do ráje (1997) anebo Glory Dodgeová, razantní řidička bojující proti sexuálnímu obtěžování, v dramatu Její případ (2005). Netradiční úlohou bohémské rockerky se prezentovala v rodinném dramatu Laurel Canyon (2003). Neokázalé, přitom však působivé dramatické herectví Frances McDormandové pravidelně nacházívá uznání u oscarové Akademie. O zlatou sošku se ucházela za úlohu osamělé matky strachující se o svého synka-novináře (Patrick Fugit), v retrokomedii Na pokraji slávy (2000) i naposledy také za Její případ.
Veselohrami naopak McDormandová šetří, což je s ohledem na její komediální sklony, často vyšperkované sžíravou sebeironií, učiněná škoda. Nalezneme pouhou hrstku tragikomedií (skoro) jako ze života, ve kterých se její hrdinky zapletou do více (Skvělí chlapi, 2000; Lepší pozdě nežli později, 2003) či méně (Zbožňuju prachy!, 2006) absurdních událostí. Vedle Po přečtení spalte se ve skvělém komediálním světle představila coby moralizující služebná v břitké komedii Miss Pettigrew Lives for a Day (2008).
