Celovečerní debut Christophera Nolana (Memento, Batman začíná (Batman Begins)) je působivým příběhem v příběhu a přímou předlohou pozdějšího Mementa. Režisér exponuje Following v současném Londýně, kterému ale samotným Nolanem nasnímané poloprázdné a temné interiéry propůjčují lehce klaustrofobní nádech. Důvtipnou hrou s Billovou tváří (změna sestřihu, stopy po zranění) potom režie diváka bezpečně provádí střípky času, které mají až do závěrečného finále hrany ostřejší a ostřejší.
Bill (Jeremy Theobald, zároveň producent filmu) je jedním mnoha v londýnském davu. Je mu ke třiceti, delší mastné vlasy a ošoupaná kožená bunda a nikdo si ho nevšímá. Nemá práci a pokouší se psát. Na starém stroji, v nuzném bytě. Bill má sice stroj i vizáž, ale nemá inspiraci. Začne brousit po ulicích a sledovat lidi. Pověsí se na cizince a chvíli ho prostě sleduje. Snad opravdu hledá jenom nápad na román, ale spíš si ty lidi rovnou zapojuje do svých představ. Jakkoli, Bill má několik pravidel – nesledovat dámy v temných uličkách, sledovat jen náhodné chodce… právě tohle pravidlo Bill poruší, když jej upoutá sebevědomý kudrnáč Cobb (Alex Haw).Bill jej sleduje až do kavárny, kde Cobb hrdinu nevybíravě zaskočí a zkušenými otázkami odhadce lidí také rychle odhalí.
Cobb se navíc potom vystrašenému Billovi svěří s tím, že mají podobné zájmy. Cobb je zloděj. Do bytu se vloupává především proto, aby tu objevoval lidská tajemství.
Na rozdíl od Billa má Cobb elegantní vystupování a nosí oblek. Na plátně proto na zloděje vypadá Bill, což obohacuje spor morálních a skutečných krádeží.
Cobb se Billa ujímá a zasvětí ho do svých zvyků. Společně potom vyloupí byt jisté blonďaté dámy (Lucy Russell), která Billa uhrane. Bill ji stopuje a začne se s ní scházet. Dáma potom Billa požádá o jistou službu, jejíž splnění nakonec zvrátí osudy celé trojice.Po řemeslné stránce je Following typickým příkladem debutu ambiciózního režiséra, který si troufá vystačit s titěrným rozpočtem: černobílý materiál, ruční kamera, minimální počet lokací i hrdinů, obsazení neznámými herci, úsporná hudba (David Julyan).
Theobaldův Bill začíná jako uprášený loser, kterého v pozdějších pasážích opojí zisk jisté důležitosti (je přece Cobbův parťák) a moci (ví o své blondýně víc, než ona o něm). Theobald stačí proměnu charakteru uhrát s nonšalancí pijáka pastisu, pomáhá mu i změna vizáže.
Cobb Alexe Hawa je sice výrazově o něco plošší, místy působí až divadelně, ale díky výrazným fyzickým rysům a oblečení se to zdá být prostě prvkem jeho světáckého charakteru.Lucy Russell (evropská Shooting Star roku 2002) připomíná zběhlou londýnskou dámu, která se odpoledne bez mrknutí oka dokáže bavit o počasí s ocvočkovaným pankáčem a večer jde do opery. Se silným líčením na tváři potom herečka vypadá, jako kdyby na natáčení zabloudila z filmu pro pamětníky. Ve spojitosti s Billovým obstarožním bytem to vytváří zajímavou atmosféru.
Vrásčitý John Nolan (režisérův strýc) potom s potěchou hraje vyšetřujícího policistu.
Oproti Mementu, kde se Nolan zaměřil výhradně na obraz, oslavuje Following myšlenku: jediná výrazná změna mezi oběma scénáři pak může za to, že právě Following si budete z obou filmů pamatovat déle:
Billova „vysněná“ profese spisovatele a hráče s osudy. Bill není voyeur typu hrdiny z Kim Ki-Dukova 3-Iron (Bin-jip). Bill má svůj svět snů. Zavádí do něj skutečné lidi a hraje si s nimi podle svých představ? Anebo z něj naopak vymyšlené charaktery vyvádí ven a pokouší se jim propůjčit život? A co z toho je zhoubnější?
