Pouhý rok poté, co kniha Chladnokrevně vyšla, se do místa činu – Holcombu vydal režisér Richard Brooks, aby zde natočil její filmovou adaptaci. Záměrně se vyhnul hollywoodské okázalosti a natočil film černobíle a s neznámými herci – Robertem Blakem a Scottem Wilsonem – v rolích Perryho Smithe a Dicka Hickocka. Do role Alvina Deweyho nicméně obsadil populárního televizního a filmového herce Johna Forsytha. Film Chladnokrevně vznikl v domě Clutterových a na ostatních skutečných místech. Brooks natočil sedm skutečných porotců, kata a koně Nancy Clutterové jménem Babe. Truman navštívil místo natáčení, čímž přilákal obrovský zájem médií, Brooks jej však požádal, aby místo opustil, protože působil rušivě. Truman jej poslechl, ale až poté, co si s Blakem a Wilsonem zapózoval na obálku časopisu Life. Film slavil velký úspěch u publika i filmové kritiky. Byl nominován na čtyři Oscary – za nejlepší režii, adaptovaný scénář (Brooks), kameru (Conrad L. Hall) a hudbu (Quincy Jones).
Další adaptace se román dočkal v roce 1996 – tentokrát se jednalo o televizní film z produkce Hallmarku v režii Jonathana Kaplana, v jehož hlavních rolích se představili Sam Neill jako Dewey a Eric Roberts s Anthonym Edwardsem jako Smith a Hickock. Film se natáčel v Kanadě.
Stejně jako kniha, vzbudil zejména první film Chladnokrevně šířící se vlnu zájmu o naturalistické zpodobění kriminálních případů. Dosavadní tabu v zobrazování násilných či odpudivých scén byla prolomena a začaly vznikat filmy stále více drsnější. Na počátku toho vývoje se filmaři snažili ještě o alespoň částečně umělecké vyznění takových příběhů a dostávalo se jim za to ocenění (příkladem je Boormanův film Vysvobození z roku 1972). Postupně se však vyvinuly další odnože kriminálního filmu: akční filmy, bad-taste, japonské akční filmy atd.
