Dunkerk - dojmy z filmu

20. 7. 2017 12:15 - Recenze | Autor: Adam Homola

Dunkerk - dojmy z filmu

Tam kde jiní vytahují střeva, vystačí si Nolan s pocitem úzkosti, bezmoci a prosté snahy o přežití. Dunkerk je natolik jiný, že klasický koncept hlavního hrdiny a jasně definovaného záporné postavy hází z okna stejně jako celý boj dobra se zlem. V Dunkerku nejde o jednoho vojáka a jeho boj s nepřítelem. Jde o přežití.

Pocit úzkosti, blížící se smrti, naléhavého pocitu prchnout z pláže vám Nolan vtlouká do hlavy každičkou minutu. Dunkerk funguje na třech rovinách a třech časových osách: té nejdelší na pláži, kratší na moři a nejkratší ve vzduchu. Každá rovina má svého hrdinu, ale standardního válečného borce tu nedostanete nikde.

Stejně tak byste marně čekali tradiční akci na začátku, následné putování postav z bodu A do bodu B, chvilku filozofování nad hrůzami války a velkou finální akci. Pokud chcete klasický válečný film, Dunkerku se vyhněte.

I přes své netradiční pojetí umí být film opravdu intenzivní a nepolevující jízdou od začátku do konce se spoustou scén, u kterých nebudete ani dutat. Během filmu dostanete několikrát záběr, který je sám o sobě nepříjemný, ale to ještě není nic proti scénám topících se vojáků pod hladinou, na níž hoří olejová skvrna. Nebo scénou v lodi na souši…

Atmosféru, intenzitu a nervy pak šponuje do výšin taky Zimmer, jehož soundtrack je opravdu mistrovským dílem hrajícím téměř po celou dobu. Zatímco zvukové a hudební stránce není co vytknout, vizuální stránka je na tom ještě lépe. Vsadil bych se, že si žádného počítačového triku nevšimnete, a to možná i proto, jak málo jich ve filmu je. Ostatně Nolan prý při natáčení nechal do moře spadnout jedno skutečné letadlo.

Dunkerk vás přitom neopíjí rohlíkem a nesnaží se šokovat některými naoko úžasnými scénami. Ústa vám otevřou vlastně úplně obyčejné záběry, kdy mezi ty nejpůsobivější patří scény ze vzduchu. Celý zážitek pak ještě umocňuje 70 mm projekce v IMAXu, kde byl Dunkerk prostě magický. Nejde jen o pár scén, ale o celý film, který na obřím plátně se silným zvukem dokonale vyniká.

Absence jasně definovaných, nebo vlastně i jakkoliv jinak než v letadlech vyobrazených záporáků, stejně jako absence nějakých větších dialogů, tu na škodu není. Nakonec to vlastně jen podtrhuje hlavní pointu filmu – nejde o příběh jednoho hrdiny a jednoho nepřítele. Jde o zoufalou snahu dostat do bezpečí několik set tisíc mužů.

Jako netradiční válečný film, netradiční filmový zážitek a něco, co si budete pamatovat ještě hodně dlouho, nemůžu Dunkerk nedoporučit. Ideálně v IMAXu.

Zdroje: Vlastní

NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY

Pokračování, na která se vyplatilo počkat

Pokračování, na která se vyplatilo počkat

6. 12. 2019 | Téma | Matěj Svoboda

Obvykle platí, že když vznikne hit, s pokračováním se dlouho neváhá. Není to však pravidlem.
Recenze: Jumanji: Další level – dobrodružství nekončí

Recenze: Jumanji: Další level – dobrodružství nekončí

5. 12. 2019 | Recenze | Matěj Svoboda

Současnému Hollywoodu vládnou comicsy, toho si už nejspíš stihl všimnout i ten nejméně pozorný návštěvník kin. Stejně výhodná je ale v poslední době i sázka na nostalgii.
Podívejte se na první trailer na poslední bondovku s Danielem Craigem

Podívejte se na první trailer na poslední bondovku s Danielem Craigem

4. 12. 2019 | Trailery | Adam Homola

Takhle má vypadat pořádný první trailer. Žádné naznačování, ale spousta záběrů, nástřel příběhu, pohled na nové postavy a samozřejmě na hlavního borce, který se stylově loučí.
Mena Massoud nemůže ani po miliardovém Aladinovi sehnat žádnou novou roli

Mena Massoud nemůže ani po miliardovém Aladinovi sehnat žádnou novou roli

4. 12. 2019 | Novinky | Adam Homola

Mena Massoud toho za sebou ještě moc nemá. Pár seriálů, několik kraťasů a jeden masivní blockbuster. Přesto je bez práce.