Dívka ve vlaku - recenze

11. 10. 2016 10:27 - Recenze | Autor: František Fuka

Dívka ve vlaku - recenze Zdroj: Archiv

Emily Bluntová jezdí každý den vlakem do města a zpět z města. Cestou vždy pečlivě sleduje domy kolem tratě, a především jeden z nich, kde se dva krásní, relativně mladí a úspěšní lidé zjevně oddávají lásce. A závidí jim.

A jednoho dne uvidí, že se ta krásná mladá dáma na tom samém balkóně olizuje s jiným chlapem, než obvykle. A pak tatáž dáma zmizí...

Zápletka tohoto filmu je opravdu hutně zapletená, ale není to způsobeno ani tak tím, že by byla komplikovaná, nýbrž tím, jak je ve filmu vyprávěná.

Film má totiž tři hlavní ženské představitelky - Emily Bluntovou, Rebeccu Fergusonovou a Haley Bennettovou, a nejméně tři hlavní mužské představitele. Přičemž většina děje je vyprávěna těmti třemi hlavními ženami, ovšem napřeskáčku (každá chvíli) a nikoliv chronologicky!

Dobu "zmizení a těsně po něm" bere film jako "současnost", a z ní si téměř neustále odskakuje do flashbacků, uvozovaných titulky jako "Megan, minulý pátek" nebo "Rachel, před půl rokem" - z nich se pak vrací do "současnosti" (což musíme poznat, neboť u toho většinou už titulky nejsou).

Většina těch flashbacků je dosti chaotická, protože Emily Bluntová hraje ženu, která má problémy s alkoholem, halucinace a vynechává jí paměť. A taky proto, že ty zbývající dvě ženy jsou si hodně podobné - tak hodně, že jsem je zpočátku místy od sebe těžko rozeznával.

První hodinu filmu (nebo možná ještě déle) je nám tudíž napřeskáčku odhalováno, co všechno se vlastně stalo před "současností", a proč jsou na tom hlavní hrdinové filmu nyní tak, jak na tom jsou. A nejde o to, že by hrdinové filmu tuto svou minulost nějak odhalovali. Ne. Hrdinové filmu ji znají od začátku, ale režisér filmu ji divákům odkrývá postupně!

Kdybych vám to vše chronologicky sepsal, nebylo by to nijak příliš komplikované. Ale když nám to režisér na plátně velmi chaoticky dávkuje, trvá hodně dlouho (skoro tu hodinu), než vám začne do sebe pozvolna zapadat, co měly která ty flashbacky znamenat a proč se k sobě postavy chovají tak, jak se chovají. Není to nezajímavé, ale je to tak trochu "rána pod pás", protože tímhle způsobem se dá udělat "zajímavá skládačka" z většiny existujících triviálních zápletek.

Poté, co se konečně dozvíme většinu toho, co se stalo "předtím", začne se rozvíjet "současná" zápletka, během které pochopitelně přijdou ke slovu ty dvě výše zmíněné skutečnosti, tzn. že Bluntová má výpadky paměti a ty zbývající dvě ženy jsou si hodně podobné. Což neberte jako spoiler, protože obojí se dozvíte hned na začátku filmu a je na to následně několikrát upozorňováno. Jenom až do poloviny filmu nemáte k dispozici dostatek informací na to, abyste z toho mohli vyvozovat nějaké konkrétní teorie.

Zatím to všechno možná zní dost kriticky, ale film je naštěstí velice dobře natočen a zahrán. Mnohé z těch flashbacků jsou chaotické záměrně a to, že je nechápete, je zcela v pořádku, protože jsou jejich náznaky vysvětleny až později - a většinou uspokojivě a logicky. Totiž, v rámci "ženské logiky".

A to je jedna z dalších zajímavostí tohoto filmu: I když ho režíroval muž, napsala ho žena podle knihy ženské autorky, a je to na jeho ději hodně vidět. Středem děje jsou bezesporu tři ženy a muži jim jen přicmrndávají a dělají něco jako "životní cíle a Deus ex Machiny". Jde o docela zajímavé nahlédnutí do toho, jak uvažují dnešní ženy, jaké jsou jejich životní cíle a čeho se nejvíc bojí.

Pro ženy je to, řekl bych, ideální podívaná. Ale můžou ji bez problémů vidět i normální lidi.

Hodnocení: 60%

Zdroje: FFFILM

NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY

Česká republika – země stvořená pro válečné filmy

Česká republika – země stvořená pro válečné filmy

28. 1. 2020 | Téma | Matěj Svoboda

Válečné komediální drama Králíček Jojo se hodně povedlo, a dokonce bude bojovat o Oscary. A jak asi víte, příběh malého německého kluka, který se spolu s imaginárním Adolfem Hitlerem snaží nějak zvládnout nástrahy dětství, druhou světovou válku i střet s realitou, se točil v České republice. Filmaři se podívali nejen do Prahy, ale třeba i do Žatce a do Úštěku. A nejde zdaleka o první válečný film, který se v Česku točil. Jaké byly ty další?
Sony už poněkolikáté odkládá Uncharted a pořád nemá režiséra

Sony už poněkolikáté odkládá Uncharted a pořád nemá režiséra

27. 1. 2020 | Novinky | Adam Homola

Sony pořád žije v domnění, že by se Uncharted mohlo začít natáčet v dohledné době a že se té premiéry třeba i jednou dožijeme.
Disney začíná připravovat Captain Marvel 2, premiéru by chtěl stihnout do dvou let

Disney začíná připravovat Captain Marvel 2, premiéru by chtěl stihnout do dvou let

24. 1. 2020 | Novinky | Adam Homola

Captain Marvel loni nikomu zrak nevytřel, díru do světa neudělal a stejně utržil víc jak miliardu dolarů jen z kin. První ženský film od Marvelu dostane již brzy pokračování a horší to snad nebude.
Recenze: Králíček Jojo – dětství mezi nacisty

Recenze: Králíček Jojo – dětství mezi nacisty

23. 1. 2020 | Recenze | Matěj Svoboda

Režisér Taika Waititi si už stihl vydobýt ve filmovém světě zajímavé postavení. Originální a vizuálně hodně nápaditý režisér si nejdřív točil na Novém Zélandu svoje malé, trošku divné, ale hodně zábavné filmy, pak ovšem dostal nabídku na třetího Thora.