A jednoho dne uvidí, že se ta krásná mladá dáma na tom samém balkóně olizuje s jiným chlapem, než obvykle. A pak tatáž dáma zmizí...
Zápletka tohoto filmu je opravdu hutně zapletená, ale není to způsobeno ani tak tím, že by byla komplikovaná, nýbrž tím, jak je ve filmu vyprávěná.
Film má totiž tři hlavní ženské představitelky - Emily Bluntovou, Rebeccu Fergusonovou a Haley Bennettovou, a nejméně tři hlavní mužské představitele. Přičemž většina děje je vyprávěna těmti třemi hlavními ženami, ovšem napřeskáčku (každá chvíli) a nikoliv chronologicky!
Dobu "zmizení a těsně po něm" bere film jako "současnost", a z ní si téměř neustále odskakuje do flashbacků, uvozovaných titulky jako "Megan, minulý pátek" nebo "Rachel, před půl rokem" - z nich se pak vrací do "současnosti" (což musíme poznat, neboť u toho většinou už titulky nejsou).
Většina těch flashbacků je dosti chaotická, protože Emily Bluntová hraje ženu, která má problémy s alkoholem, halucinace a vynechává jí paměť. A taky proto, že ty zbývající dvě ženy jsou si hodně podobné - tak hodně, že jsem je zpočátku místy od sebe těžko rozeznával.
První hodinu filmu (nebo možná ještě déle) je nám tudíž napřeskáčku odhalováno, co všechno se vlastně stalo před "současností", a proč jsou na tom hlavní hrdinové filmu nyní tak, jak na tom jsou. A nejde o to, že by hrdinové filmu tuto svou minulost nějak odhalovali. Ne. Hrdinové filmu ji znají od začátku, ale režisér filmu ji divákům odkrývá postupně!
Kdybych vám to vše chronologicky sepsal, nebylo by to nijak příliš komplikované. Ale když nám to režisér na plátně velmi chaoticky dávkuje, trvá hodně dlouho (skoro tu hodinu), než vám začne do sebe pozvolna zapadat, co měly která ty flashbacky znamenat a proč se k sobě postavy chovají tak, jak se chovají. Není to nezajímavé, ale je to tak trochu "rána pod pás", protože tímhle způsobem se dá udělat "zajímavá skládačka" z většiny existujících triviálních zápletek.
Poté, co se konečně dozvíme většinu toho, co se stalo "předtím", začne se rozvíjet "současná" zápletka, během které pochopitelně přijdou ke slovu ty dvě výše zmíněné skutečnosti, tzn. že Bluntová má výpadky paměti a ty zbývající dvě ženy jsou si hodně podobné. Což neberte jako spoiler, protože obojí se dozvíte hned na začátku filmu a je na to následně několikrát upozorňováno. Jenom až do poloviny filmu nemáte k dispozici dostatek informací na to, abyste z toho mohli vyvozovat nějaké konkrétní teorie.
Zatím to všechno možná zní dost kriticky, ale film je naštěstí velice dobře natočen a zahrán. Mnohé z těch flashbacků jsou chaotické záměrně a to, že je nechápete, je zcela v pořádku, protože jsou jejich náznaky vysvětleny až později - a většinou uspokojivě a logicky. Totiž, v rámci "ženské logiky".
A to je jedna z dalších zajímavostí tohoto filmu: I když ho režíroval muž, napsala ho žena podle knihy ženské autorky, a je to na jeho ději hodně vidět. Středem děje jsou bezesporu tři ženy a muži jim jen přicmrndávají a dělají něco jako "životní cíle a Deus ex Machiny". Jde o docela zajímavé nahlédnutí do toho, jak uvažují dnešní ženy, jaké jsou jejich životní cíle a čeho se nejvíc bojí.
Pro ženy je to, řekl bych, ideální podívaná. Ale můžou ji bez problémů vidět i normální lidi.
Hodnocení: 60%
