Grace zemřel manžel a zanechal po sobě dluhy. Velké dluhy. Zdá se, že Grace přijde o rodinné sídlo. O skleník. Zdá se, že přijde o všechno.
Mezitím se Grace o trávník stará chlapík, který nedaleko fary potajmu pěstuje pět kytiček indického konopí. Ony pod těmi všemi haluzemi moc nerostou. Chlapíček požádá Grace, která je velkou zahradnicí, aby mu pomohla kytičky vypěstovat. Grace přichází na spásný nápad: začne pěstovat konopí ve velkém, prodá ho a zaplatí dluhy.
Saving Grace je velkou příležitostí pro komediální um na festivalu přítomné herečky Brendy Blethynové. Ta v roli Grace opravdu exceluje. Ačkoli je zápletka filmu hodně průhledná, režisér vypravuje nenásilně, bez hysterie a křeči a navíc předvádí zdrcující finále, kde si dělá očividnou legraci z celého předchozího děje.
Saving Grace je příjemná věc, která se chystá i do širší distribuce.
Včera jsme měl v plánu dvě kina. Nejdříve retro s poněkud nepřípadným názvem F. est un salaud (F. je parchant) Marcela Gislera.
Snímek autobiografickou formou popisuje osud dospívajícího Beniho. Ten se bezhlavě zamiluje do staršího Fögiho, toho času zpěváka v lokální rockové kapele.
Mezi chlapci se vyvine milostný vztah. Fögimu se ale kapela začne bortit, nakonec se rozpadne úplně. Fögi má deprese a nemá na Beniho náladu. Beni se s tím nedokáže srovnat. Sám se před Fögim ponižuje tak dlouho, až toho Fögi začne využívat- začne Beniho pást. Karta se pomalu obracís tím, jak se Fögi nedokáže z depresí vyhrabat a Beni je oba živí a začne se trochu osamostatňovat.
K tragickému konci příběh spěje, když se Fögi rozhodne spáchat sebevraždu a Beni ví, že to udělá také.
Bohužel na papíře vypadá celý příběh lépe. Na plátně chybí akce, paradoxy, příběh. Je to nepochybně zajímavá studie, ale čekal bych asi víc.
Výborná hudba (Velvet U.) ani herci (Frédéric Andrau, Vincent Branchet, Urs-Peter Halter, Martin Schenkel) můj pocit nezachrání.
Večerní Harry, un ami qui vous veut du bien (Harry, přítel který to s vámi myslí dobře) od Dominika Molla je velmi zábavnou absurdní komedií. Michel (Laurent Lucas) potkává na záchodě u pumpy dávného spolužáka Harryho (nepřekonatelný Sergi Lopez). Pro něj je Michel téměř idol, a to hlavně díky své básni ve školním časopise. Jenže Michel už dávno nepíše, má (velice) pěknou ženu, tři děti, dosluhující auto a polorozpadlou samotu.
Harry se rozhodne, že Michela opět navrátí ke psaní, a to za každou cenu. Nakonec to vypadá tak, že Harry doslova likviduje Michelovo okolí, čímž ho k psaní opravdu navrací.
Ačkoli je zápletka čitelná, příběh je vyprávěný svěže a zajímavě. Herecký koncert Sergiho Lopeze je absolutně nepřekonatelný, jeho figura je naprosto úžasná. Ale i představitelé „dalších“ postav- Mathilde Seigner, Sophie Guillemin jsou ukázkoví.
Snad jediné, co jsem na filmu neocenil, je až neuvěřitelná „ukecanost“ celého filmu. Né, že by scénář šustil papírem, to vůbec ne. Dialogy jsou vtipné, břitké a nutné. Ale je jich na mě MOC.
Jinak super.
Nebo ne? Nebo snad ne?
