|
Na tyto a další otázky se pokouší nabídnout alespoň částečnou odpověď americký snímek Člověk jako zbraň, který je uváděn v rámci festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět. Popisuje historii sebevražedných akcí od střemhlavých útoků japonských letců kamikadze, přes íránské výcvikové tábory dětských vojáků Bassiji až po zřícení věží na americkém Manhattanu. Pokouší se přiblížit mechanismus, jakým se z mladých mužů stávají „mučedníci“, kteří zabíjejí nevinné ve jménu vyššího dobra.
„Nejsem jako vy,“ vysvětluje ve filmu své pohnutky k činu jeden z těch, kteří svůj vlastní útok přežili. „Vám jde o to užít si život tady na zemi, mít dům, rodinu, být šťastný. Já chci být šťastný až po smrti.“ Snímek je analýzou celého problému, který si všímá historických, psychologických i politických souvislostí sebevražedných atentátníků. Využívá řady archivních záběrů, řady výpovědí odborníků i lidí, kterých se problém bezprostředně týká.
Snaží se o objektivní přístup, nastoluje mnoho otázek, navrhuje možné odpovědi, ale definitivní rozřešení nenabízí. Při projekci na festivalu Jeden svět podnítil snímek bouřlivou diskusi mezi diváky. A o to šlo zřejmě autorům snímku především.
K tomuto tematu doporučujeme recenzi filmuTeroristka
