Pražské divadlo Buchty a loutky vykročilo stejným směrem jako dánští tvůrci snímku Strings (2004). Marionetoví hrdinové Chcípáků by měli – slovy tvůrců – složit „poklonu brakovým a pokleslým příběhům“. Očekávání stoupne ještě více, když se dozvíme, že tři členové tohoto divadla, režisér a scenárista Chcípáků Radek Beran a jeho kolegové Vít Brukner a Tomáš Procházka, působili při natáčení Strings jako loutkáři.
Doktor je nenápadným hrdinou dneška. Vlastní mystický klíč, který mu pomáhá činit dobro. Přesto i on má svého kostlivce ve skříni. Vzal na sebe podobu jeho zlého bratra, už po desetiletí pečlivě ukrývaného před světem. Zůstal by tam k Doktorově uspokojení na věky věkův, kdyby nebylo temného proroctví. Naplní-li se série znamení, připadne vězněnému bratru druhý z klíčů, klíč ke konání zla. Chystá se střet o příští osud světa. Čtyři osamělí zoufalci, kterým je po sebevražedném pokusu třeba vypumpovat žaludek, jsou pouze prvním náznakem blížícího se dramatu. Doktor má jedinou šanci: pomoci čtveřici chcípáků, kteří snad na oplátku pomohou jemu. Vyřešit jejich trable nebude lehké. Hodňoučký Froté kupříkladu nedokáže dosáhnout orgasmu. Rádobydrsňák Žak se zas trápí od okamžiku, kdy se v pajzlu zamiloval do neznámé dívky...
Pokus o českou variaci na Strings byl v rozletu zbržděn už na samotném počátku. Jestliže Strings vyšlo z prostinkého příběhu v duchu pohádek a legend a ten pak pojalo svěžím, nápaditým způsobem, Chcípáci se skládají hned z několika příběhů, které se propletou, aby následně prchly kamsi do ztracena.
Filmový zážitek s Chcípáky lze připodobnit k noční můře člověka, který strávil celý den u televize. Mezi spoustou témat a momentů se nabízí situace z lékařských seriálů i z fantaskních hororů. Mihne se i večerníček se Spejblem a Hurvínkem, kteří se ve snu proměnili v expresivní karikatury. Mrtvá nevěsta Tima Burtona (2005) dodala sekvenci z „pekelného“ baru, v němž to mezi kostlivci opravdu žije. A oškubané kuře-vypravěč sem možná dorazilo z reklamy, kde roztančeně žadonilo o zakoupení. Surreálních situací naleznete požehnaně.
Hlavním bodem programu tohoto imaginárního diváka ale byl snímek Team America: Světovej policajt (2004). Chcípáci by totiž ze všeho nejvíc chtěli být parodií, která všechna žánrová klišé rozpozná a znectí. Jenže to by musel být scenárista Beran o dost lepším pozorovatelem. Teprve pak by věděl, kde má udeřit, aby ťal do živého, a co si radši nechat od cesty. Z Teamu America tak do Beranova filmu vstoupily především ony vrcholně nechutné a vulgární scény, které při sledování originálu dokázaly vyvolat salvy smíchu. V Chcípácích neznamenají okamžiky směšně absurdní; zůstalo pouze u zhnusení.
Film sice nemá moc co říct, říká to ale docela zajímavým způsobem. Scenáristou je Radek Beran mizerným, režijní a inscenační vlohy mu jsou vlastní. Z amatérských podmínek se Beran spolu s kameramanem Tomášem Chourou vzepjali k nápaditému záběrování. Práce s nasvícením dopomáhá pokřiveným loutkám od výtvarnice Báry Cechové k vyšinutému výrazu.
Chcípáci by snad chtěli být parodií, vyznívají spíše jako anekdota pro pobavení kamarádů. O širší publikum ale budou usilovat jenom obtížně. To vcelku sympaticky uznal i režisér Beran, po třech letech natáčení už ze Chcípáků unavený: „Na konci filmu už je znát, že jsem od toho raději utekl.“
Spektrum spřátelených účastníků se neomezilo jen na divadelníky z Buchet a loutek. Hrdinům své hlasy propůjčili také herci a baviči zvučných jmen. Začít můžeme třeba u Jiřího Ornesta, který namluvil Doktora. Přes Pavla Lišku, Petra Čtvrtníčka a Aňu Geislerovou bychom se dostali až ke členu slavného loutkářského rodu Matěji Kopeckému.
Film bude uváděn ve dnech 27. září až 3. října 2007 z DVD v Malém sále pražského kina Světozor.