Bývalý opravář a nyní únosce, mladík Kuroda (Masato Hagiwara) stojí u stolu proti kameře a z igelitky vytahuje klubko silného lana. Unášená modelka, elegantní Saori (Miki Nakatani) -zabíraná z profilu- na něj upírá svoje mandlově tekuté oči:
„To mě svážete?“
„Když budete mít oděrky, bude to vypadat věrohodněji.“
Načež Saori omámeně zvedne paže, zápěstí u sebe. Tohle není rezignace, nebo bezmoc. Saori zvedne ruce tak vysoko, že v té póze vypadá jako samotný blesk vyzývavosti. Ví to Nakata, ví to i Nakatani.Saori je svým způsobem plná zmatení a nejistoty. Celý život se jí sice snaží odlákat maskou sebevědomí, zároveň se ale jí ale poddává se stejnou vášní, s jakou vrhá roztoužené pohledy po nešťastném únosci.
Ve spektru Nakatovy tvorby pak navíc skvěle podané svazovací sekvence odkazují k pozdějšímu dokumentu Sadistic and Masochistic o Masarovi Konumovi, japonskému režisérovi, jenž natočil téměř padesátku filmů zejména se S&M tématikou.
Nakatani, která se objevila i v Nakatových Kruzích, Chaos, je v mixování chladné rozhodnosti a dětské naivity svůdná nejen pro Kurodu, nebo svého manžela Komiyamu (Ken Mitsuishi), ale troufám si říct, že i pro publikum v sále: subtilní herečka dokáže vystihnout tempo režisérova hitchcockovsky pomalého a náladového vyprávění samotným záchvěvem rtu.Chaos začíná obědem bohatého obchodníka Komiyamy a Saori. Než Komiyama zaplatí, Saori mu zmizí. Komiyama se vydá do kanceláře, za půl dne se ozve telefon, ale místo Saori se hlásí únosce. Komiyama se obrátí na policii a v jejím doprovodu míří na místo schůzky. Kuroda ho ale prokoukne a vrací se do úkrytu za spoutanou Saori… a najde ji tam podřezanou. A teď zas někdo volá jemu a nutí jej, aby se těla zbavil. Kurodovi nic jiného nezbývá. Zakope dívku v temném lese, ale za pár dní ji potká na ulici a zamilovaný Kuroda se ocitá uprostřed hry obou manželů.
Hisashi Saito (námět k Tokyo Fist) napsal Chaos s důrazem na co nejfantastičtější obraty. Rašomónovský motiv momentu nahlíženého z odlišných úhlů nevyužívá významotvorně, ale jako atrakci – obratů je mnoho a tomu (v tomto případě bohužel) odpovídá jejich hloubka: v Chaosu nejde o kulinární oddělování masa od kůže, tady jde o zásahy břitvou.Nakatova režie je kupodivu přesně opačná. Pomalé tempo je po všech stránkách potěchou pro oko, ale příběhu plnému studených figur škodí. Nakata nechává divákovi příliš prostoru na to, aby s ním hrál hru na odhadnutí budoucího vývoje a tu nevyhnutelně prohrává – zbytečně dotažený naschvál na všudypřítomné S&M lince.
Díky tomu, že se režijní výsledek se nepotkal se slibným záměrem, má Chaos blízko snímkům, jako Samehada otoko to momojiri onna (Shark Skin Man and Peach Hip Girl) Katsuhita Ishiiho, nebo Survive Style 5+ Gena Sekiguchiho. Ale přesto: jak moc je však tenhle film rozdílný od od Nakatova nového Kruhu 2! O kolik víc je procítěný! Fatální Nakataniové její mužští kolegové spíše přihrávají, nicméně díky patrnému citovému vývoji a kvůli množství podrazů se má možnost zřetelněji prosadit Hagiwara. A to se mu daří.
Kamera Tokusha Kikumury (Ju-on: The Grudge) je plná měkkých stínů a precizním výkonům dává ještě vyniknout, stejně jako trpělivý střih a temně sametová hudba matadora Kenjiho Kawaie (Innocence, Kruh, Ghost in the Shell).
