Již šestnáctý ročník výročních cen České filmové a televizní akademie Český lev byl vším, jen nikoliv tuctovou podívanou s předvídatelným průběhem a výsledky.
Posuďte sami: kdo by po vyhlášení nominací a vyslání na Oscara předpokládal, že slavnostnímu večeru nebude kralovat snímek Petra Zelenky Karamazovi. A hleďme, stalo se. Tento zajímavý počin na motivy díla ruského klasika Dostojevského, se sice stal filmem roku a jeho režisér si odnesl sošku ve své kategorii, ale to bylo z osmi nominací vše, co horký favorit dokázal vytěžit. Může se nám to nelíbit, můžeme s tím nesouhlasit, ale tím pravým vítězem je jednoznačně a zároveň překvapivě snímek Filipa Renče Hlídač č. 47, který z pěti želízek v ohni přetavil v cenný kov, tedy v křišťálového Českého lva ve skoku, hned tři. Snímek ovládl zcela mužské herecké kategorie. Za titulní postavu Josefa Douši, alias Hlídače č. 47, byl oceněn Karel Roden. Ve vedlejší mužské roli nezůstal za Rodenem pozadu Vladimír Dlouhý. Trojlístek šťastných vítězů za „Hlídače“ doplnil střihač Jan Mattlach.
V pozici spolufavorita Českého lva rozhodně nezklamalo válečné drama Václava Marhoula Tobruk. Z osmi nominací vylovil z písečných dun africké pouště tři ceny. Akademici si povšimli, nutno podotknout, že oprávněné, působivé hudby z pera Richarda Horowitze a Sussan Deyhimové. Za ozvučení filmu si cenu odnesla dvojice Jakub Čech a Pavel Rejholec. Pro svého již pátého Českého lva si přišel kameraman Vladimír Smutný.
Stejně jako Karamazovi se toužebný veleúspěch nekonal ani v případě filmu Venkovský učitel. Ze slavnostního večera si odnesl dvě ceny. Za nejlepší scénář ji získal Bohdan Sláma, kterého co by nejlepší herečka v hlavní roli doplnila Zuzana Bydžovská. Té se podařilo navázat na loňský triumf, kdy Českého lva získala za film Gympl.
Celý večer, který na Českého lva plynul, až na dva „excesy“, nebývale rychle, se nesl v duchu rodinných klanů v českém filmu. Klan rodiny Polívkovi se ujal moderátorského žezla. Průvodci večera byli otec Bolek Polívka a jeho dcera Anna. Další z rodinných klanů byl dokonce přímým aktérem soutěže. O přízeň akademiků se v ženských hereckých kategoriích ucházely matka Lenka Termerová a dcera Martha Issová. Obě za film Děti noci. V „rodinném“ minisouboji pak překvapivě byla matka úspěšnější dcery.
Každou z udílených cen předávala jedna známá „rodinná“ dvojice. Tak se na vkusně řešené scéně postupně objevili Dana Batulková se synem Jakubem Prachařem, otcové a synové Trojani či Vorlové, ale také Miroslav Krobot s dcerou Lenkou Krobotovou, otec a syn Ondříčkové, matka a dcera Chytilové. Nechyběla také návštěva z tzv. „vyšších pater“. Spolu se svou dcerou Natálií byl mezi předávajícími také ministr Michael Kocáb. Ten nebyl jediným ministrem, který se na pódiu představil. Od prvopočátků Českého lva náleží právo ocenit za celoživotní přínos české kinematografii ministru kultury. Jako šestnáctý byl do pomyslné Síně slávy českého filmu rukou Václava Jehličky a za potlesku všech přítomných ve stoje režisér, scénárista a herec Juraj Herz. Autor slavných děl Spalovač mrtvol, Sběrné surovosti, Panna a netvor, Holky na zabití či Upír z Ferratu a řady dalších poděkoval především své životní partnerce a spolupracovnici Tereze Herz-Pokorné, která svého muže, navzdory informacím bulvárních médií o rozpadu jejich vztahu, doprovázela na slavnostním večeru.
Českého lva se tradičně účastní řada osobností nejen ze světa filmu, ale společenského života vůbec. Letošní slavnostní večer ozdobil svou přítomností bývalý prezident republiky Václav Havel. A nikoliv náhodou. Právě on totiž byl hlavním protagonistou časosběrného dokumentu Pavla Kouteckého a Miroslava Janka, který si odnesl premiérového Českého lva za nejlepší dokumentární film roku. Jestli cena za nejlepší dokument si letos odbyla svou premiéru, pak Cena Sazky pro nejlepší nerealizovaný scénář je již stabilním pilířem slavnostního večera. Laureátem a zároveň šťastným majitelem šeku na 400 tisíc korun se tentokrát stal Petr Jarchovský, který porotu zaujal scénářem nazvaným Kawasakiho růže.
Co říci závěrem? Slavnostní večer Českého lva by se dal ohodnotit stejně jako většina z 26 v loňském roce do kin uvedených českých filmů. Nenadchnul, neurazil. I když to druhé neplatí tak doslova. Již jednou jsem zmínil „excesy“, kterým se bohužel nevyhnul. O ty se postarala producentka filmu Bathory (odnesl si Českého lva za výtvarný počin a nejnavštěvovanější český film minulého roku) Deána Horvathová-Jakubisková. Ta si z děkovacích řečí udělala poněkud trapné one-woman show, ve kterém neopomenula připomenout všechna příkoří, kterých se jí a jejímu muži dostalo v průběhu realizace filmu. Díky překvapivé pohotovosti Bolka Polívky, který oceněnou důrazně zadržel v její plamenné řeči, zůstal průběh večer pohromadě, jinak by se totiž už na svém začátku rozsypal jak domeček z karet.
