Ráno, čili ve čtvrtek, pak povinná půlhodinka v registračním centru připravila autora o možnost tiskové projekce The Matrix Reloaded. Nezbylo, než se, podobně jako mnoho dalších, spokojit s tiskovou konferencí. To obnášelo další z nekonečných festivalových půlhodinek ve stádu bezcenných modrých akreditací. Nejdříve jsou totiž (kamkoli) vpuštěni ti s bílým, růžovým, puntíkovaným, nebo zkrátka jakýmkoli dalším průkazem. Na druhou stranu někdy nestačí mít ani koupený lístek, aby se člověk na projekci dostal. Někde by tomu řekli nezvládnutá organizace, zde jde evidentně o tradici.Na tiskovku k Reloaded za okamžik dorazil démonický Lawrence Fishbourne, tichý Keanu Reeves, elegantní Carrie-Anne Moss, nádherná Monica Bellucci, žoviální Lambert Wilson, Hugo Weaving, i mocný producent Joel Silver. Pak tam také byla návrhářka kostýmů Kym Barrett a ještě pár dalších technických géniů. Otázky, snad i díky absenci mnoha žurnalistů na projekci, mířily na současnou politickou situaci. Zmatení herci pochopitelně mumlali, že žádné napětí mezi sebou a pohostinnými Francouzi necítí. Z poměrně suchého představení může autor nabídnout následující útržky: Bezejmenný pisálek:„ Proč Neo v tomhle dílu nesnědl to červené cukroví, tu pilulku?“ Keanu: „No, ono přece stačí, aby ji snědl jednou. A… šetřím si ji“). Bezejmenná žurnalistka: Jak se vám (Carrie-Anne) hrálo v tom úboru? Pomohlo vám to stát se Trinity? Carrie-Anne: „Když jsem to oblékla, okamžitě jsem byla Trinity.“ Snaha vykřesat z díla nějakou tajemnou mystiku byla zdrcena přímočarou odpovědí Fishburneovou: „Ano. Je tam stará antická mystika, ale je tam i něco nového.“ Autorovy oči se upíraly k tváři Moniky Bellucci a nebylo potřeba se na cokoli ptát.
Na každém hotelu při slavném pobřežním bulváru Croisette spatřuje autor hrdé plakáty a plachty se jmény jejich současných hostů, leaderů filmového trhu. Na domech i na molech jsou poutače na budoucí snímky, které se tu ani nepromítají. Nejobludnější instalací, figurami robotů v obřích osvětlených boxech, se může chlubit Terminator 3, z něhož bylo oficiálně prezentováno celých 7 minut.Později autora dostihuje naléhavý americký hlas: „Scénář ti pošlu, Paul z toho vycouval“, a míjejí ho tři figury. Dva po stranách jsou oblečeni v saka s našitým logem Intel Centrino na zádech. Jeden má v ruce rozevřený deštník, který přidržuje nad mužem vprostřed, kterému patří ten masitý hlas. Během svižné chůze tento producent, protože kdo jiný by to mohl být, nejen stíhá rozhodovat o osudech natáčeného filmu, ale ještě sleduje obrazovku svého bezdrátově připojeného subnotebooku, který nese ve druhé ruce.
Večer se objevují domorodci navlečení v to nejlepší, co mají, snědí lovci exkluzivních fotografií a ti kapsáři, kteří se ve dne bojí. Vše sleduje slepý měsíc a trnitá oka tisíců kamer a stativů, kterých je tu bez pochyby víc, než hostů samých.
