Jste dcerou známého režiséra. Jaká byla vaše cesta k herectví?

Stále mám sklony snažit se vší silou zbavit toho, že mě lidé vnímají pouze v souvislosti s mým rodinným zázemím. Nepřiznala jsem, že chci být herečkou, až do svých sedmnácti nebo osmnácti let. Vždycky jsem byla takovým druhem člověka, který si dokáže užívat lépe ve svém vlastním imaginárním světě než na nějaké párty – no a takoví jsou přece herci. Vždycky jsem tak trochu byla herečkou. A jednoho dne jsem si zkrátka uvědomila, že bych se této profesi chtěla věnovat více než čemukoliv jinému.

Jak jste získala roli ve filmu Vesnice?

Hrála jsem v jednom newyorském divadle ve hře Jak se vám líbí, na kterou se Night přišel podívat. Za tři týdny mě pozval na oběd a bez jakéhokoliv konkursu, dokonce i bez toho, aby se mnou předtím mluvil nebo se se mnou setkal, mi nabídnul roli Ivy Walkerové.

Jak se vám pracovalo na tomto filmu?

Natáčeli jsme v bahně a zimě, byly to hodiny únavné a vyčerpávající práce, ale myslím si, že to skutečně pomohlo navodit správnou atmosféru. A nebýt tohoto prostředí, poslední třetina filmu by určitě nebyla tak povedená.

Vaše hrdinka se obětuje kvůli lásce. Dokázala byste to i vy?

Doufám, že bych kvůli lásce také dokázala jít až na kraj světa, a to je jedna z věcí, kterou jsem si z tohoto filmu odnesla. Zejména v dnešní době, kdy spoustu lidí pronásleduje úzkost a strach, může být film z konce 19. století, který pojednává o lásce, hodně inspirující. Zdá se mi, že lidé tráví tak velkou část svého života ve strachu, že už jim na lásku nezbývá žádný čas.

Jak se otec, režisér Ron Howard dívá na vaše herecké úspěchy?

Otec mi vždycky říkal, že pokud se mi jednou podaří dosáhnout toho, abych byla slavnou herečkou, měla bych tuto společenskou roli přijmout se ctí. A měla bych si pamatovat, že se mi to podařilo především díky M. Nightovi Shyamalanovi, kterému za to všechno vděčím.