Začíná to jako jeden z mnoha teenagerských filmů, které se v poslední době vyrojily v naší distribuci. Honzovi rodiče odjeli na dovolenou, kocour není doma, myši mají pré. Spolu s kamarády Petrem a Karlem popíjejí pivo, kouří trávu a povídají si o tom kde, kdo, kdy a s kým. A když už jsou pěkně rozparádění, objednají si po telefonu nejen pizzu, ale také prostitutku Nikol s parametry Pauly Wild. Ta před vyjevenými zelenáči vystřihne striptýz a pak jim postupně udělá pomyšlení. Jenže na smolaře Karla už se nedostane, než si totiž vyčistí zuby, Nikol se stačí předávkovat a zemřít. A co teď s jejím tělem?

Postupně přijdete na to, že čím dál méně uvěřitelné zápletky a postavy posouvají film do úplně jiné roviny, než v jaké začal. O důvěryhodnost děje tady vůbec nejde. Karel Spěváček natočil film pro mladé diváky, kteří nechtějí v kině přemýšlet o smyslu života či generačních problémech, ale kteří se prostě jen přišli pobavit.

Se scénářem Braku (původní název zněl Tři v tom) vyhrál Spěváček ze zlínské Vyšší odborné školy filmové první ročník soutěže vypsané Ateliéry Bonton Zlín pro studenty a absolventy filmových škol. Realizaci vítězného projektu financují ateliéry, rozpočet nepřekročil 8 milionů korun.

Studentský snímek se různými odkazy, parodiemi i přímými citacemi hlásí k filmům jako Pulp Fiction či Trainspotting, ani zdaleka ale není tak temný a o drogy tu jde jen zcela okrajově. Na rozdíl od řady jiných filmů zařazených do škatulky komedie, se u Braku docela zasmějete, několikrát dokonce upřímně zachechtáte. Nečekejte ale jeden gag za druhým, některé pasáže jsou spíše slabší až slabé.

V hlavních rolích se objevují mladí herci po boku známých osobností. Z trojlístku hlavních hrdinů je nejosobitější Ondřej Nosálek, možná díky tomu, že na něj připadla vděčná úloha věčně trochu zhuleného trouby, něco na způsob Macháčkova Jakuba ze Samotářů. Naopak role Báry Štěpánové je jednak trochu zbytečná, jednak spíše přehraná než zahraná. Také Miroslav Moravec je, více než hereckou posilou, známým jménem, které dobře vypadá na plakátech. Zato neherci Jiřímu Kornovi se podařilo podbarvit svého zabijáka směsí absurdity a parodie.

Nesmím zapomenout vyzdvihnout hudební složku filmu. Karel Spěváček se rozhodl použít známé písně, které svým textem parodicky doplňují nebo podkreslují děj. Když Honzův poloslepý dědeček najde mrtvou Nikol v ložnici, zpívá k tomu Michal Kocáb S cizí ženou v cizím pokoji, záběr na drsňáckého pasáka Iggiho vystupujícího ze svého bouráku je podmalován písní Poslední kovboj, a tak by se dalo pokračovat.

Nejzajímavější na Braku je to, že je úplně jiný než většina filmů, které u nás vznikají. Na české poměry tu zazní velké množství vulgarismů, ale ne víc, než uslyšíte při jízdě vlakem, když si k vám do kupé přisedne skupinka puberťáků. Pokud snímku odpustíte jednoduchou, vykonstruovanou zápletku a občasná hluchá místa a pokud jste vlastní pubertu neprožili ještě za tatíčka Masaryka, mohli byste se vcelku dobře bavit.

Alternativní recenze:zde.