[] - Režie: Peter Popzlatev. Scénář: Stanislav Stratiev, Peter Popzlatev. Kamera: Emil Hristov. Hudba: Antony Donchev. Výtvarník: Georgi Todorov. Střih: Madlene Radicheva. Hrají: Philippe Volter (Francois Denis), Samuel Fintzi, Svetlana Yantcheva, Itschak Fintzi, Ivailo Hristov, Marius Kourkinsci, Virginjia Kermelyte, Vladimir Penev, Yossiv Sartchadjiev. Barevný, 118min. Mluveno bulharsky, francouzsky. Anglické podtitulky. Bulharsko/Francie 2001. Světová premiéra: 6. 7. 2001, MFF Karlovy Vary.
Francouzský sociolog Francois nasedá na pařížském letišti Orly do letadla směr Balkán, aby na vlastní kůži zažil médii neustále zmiňovaná místa etnických konfliktů
Francouzský sociolog Francois nasedá na pařížském letišti Orly do letadla směr Balkán, aby na vlastní kůži zažil médii neustále zmiňovaná místa etnických konfliktů. Již přestup na místní letecký spoj jej ale přivádí v úžas – letiště vypadá spíše jako venkovská pošta, objednaná překladatelka z francouzštiny do bulharštiny zde rovněž nečeká, jako příruční zavazadlo si kyprá selka bere do letadla párek hus.
Samotný let by jej překvapil ještě víc, kdyby rozuměl bulharsky – pilotovi někdo z kolegů ukradl výškoměr, aby jej prodal na černém trhu („Ále co, sto metrů sem, sto metrů tam,“ kvituje patálii pilot), a dokonce i autopilot, takže chvíli se zdá, že se letadlo zřítí. Ve chvíli, kdy pilot zjistí únik benzínu (ve filmu se skutečně mluví o benzínu), je nucen nouzově přistát v poli a cestující spěšně dobíhají vlak.
Již tento úvod sociologovi naznačí, co má čekat. A režisér nám skutečně předvádí různé tragikomické postavy bulharsko-turecko-řeckého rozmezí, jež soustředil do malé vesničky Kesten (celých 17 obyvatel). Během různých veselých eskapád hlavních hrdinů totiž jsme najednou vtahováni do tohoto světa, jenž zase tak moc veselý není. Nerodí se v něm nové děti, lidé žijí, jak se dá, pašují, nemají jak léčit schizofrenii blízkých, podvádějí, do kin nechodí, občas jim přeskočí a pak vraždí...
Například starosta vesnice je současně učitelem (bývalým) i poštmistrem – ale žije trojí život, kdy sám na sebe žárlí a neuvědomuje si již, že starostou obce je rovněž on.
Trpí vlastně pokročilou trizofrenií, dalo by se říci. Jeho žena se snaží manželovo chování trpělivě snášet, ale ani ona nemá nervy ze železa. Otec se zase každého půlroku vypravuje do hor na setkání s bratrem, který by jej měl na zbylý půlrok odvézt do města, ale nakonec se před ním schová. A jsou tu žárlivý průvodčí, dále pracovník ve vinařském závodu, který raději pozve celý vlak na 25 litrů rakije, než by průvodčímu zaplatil neoprávněnou pokutu.
Francois najde spřízněnou duši v stárnoucím básníkovi, který nejenže umí francouzsky i bulharsky, ale má i kulturní rozhled. Ten se mu stane průvodcem tímto podivným světem, v němž shodou okolností (jako vždy hledejte za vším bulharské lemply :-) může jeden večer téct z kohoutku vodovodu i víno.
[Režisér Petar Popzlatev]
Příjemnou a veselou podívanou však občas protkne nějaký tragický prvek a divák si uvědomuje, že předkládaná fraška je spíše únikem režiséra ze skutečně neradostných reálií toho Bohem zapomenutého světa, kde jen někteří mohou říci, že se jich alespoň dotkl. Škoda jen, že některé motivy nejsou nakonec ve filmu dotaženy (vztah bratrů, výsledek vinařského „experimentu“ apod.). Přesto vzniklo dílo, které za hravou fasádou ukrývá poměrně smutný pohled na současné lidské poměry na Balkáně.
