V jednom momentě je tu ukázáno Miami jako nádherné letovisko, což je zhruba ten stupeň reality, o který ve filmu jde. Film je natočen podle knižní předlohy Sophie Kinsellové.
Je téměř bolestné dívat se na Rebeku (Isla Fisherová) jak – naivní, jednoduchá a bez větší inteligence – klopýtá životem, vzybrojena arogancí velmi mladých. Její hrátky s žurnalistikou sloužily hlavně k podpoře jejích nákupů. Když ji vyhodili, dostane velmi nepravděpodobnou shodou okolností práci ve finančním časopise, aniž má o financích ponětí (krom toho, jak používat kreditní kartu). Na tiskové konferenci není schopná ani zopakovat otázky, které jí našeptává šéfredaktor Luke (Hugh Dancy), nedodrží uzávěrku a na redakční poradě je komická. Stejně pravděpodobné, jako že když políbíte ropuchu, stane se z ní princ. Rebeka se nezmění, pořád je to holka posedlá módním oblečením, která nakupuje na dluh věci, které jí jsou k ničemu. Lže, popíjí a očekává, že všechno dobře dopadne. Nakonec ji pochopitelně chytí vymahač dluhů, velmi rozkošný pan Smeathe.
Říci, že zápletka je předvídatelná, by byl nezasloužený kompliment. Nicméně jako alegorie je to asi funkční. Existuje mnoho lidí, jejichž život se točí pouze okolo nich samotných, kteří čekají, že budou milováni pro vlastní sobeckost. Rebeka je prototyp lidí, jejichž život se soustředil na nákupy. Při bližším pohledu na život této dívky si všimnete, že vlastně žádný nemá. Nemá přátele, stálou práci, ani žádné zájmy, kromě nakupování nepotřebných šatů. Obchodní střediska jsou plná podobných lidí, kteří zakrývají vlastní prázdnotu překračováním kreditního limitu. Konec konců – ve většině míst se dají dělat tři věci: jít do restaurace nebo baru, nakupovat, jít do kina...
Postava Rebeky je prezentována jako okouzlující, zatímco ve skutečnosti je spíše líná a omezená. Jeden sloupek ji vynese k mezinárodní slávě. (Julia Robertsová musí žárlit...) Luke se jí zeptá, proč nakupuje. Dokud nakupuji, svět se zdá být lepším, všechno je lepší. A pak to pomine, a je na čase znovu nakupovat, praví Rebeka. Je to popis pocitu lidí, kteří se cpou čokoládou, v momentě jejího požívání prožívají téměř rozkoš – a platí za to obezitou.
Tady je ve zkratce skutečný problém: žijeme prázdné, neuspokojivé životy. A jednoho dne pochopíme, že žádný princ, která by nás zachránil, neexistuje. A tak mnoho lidí nakupuje. Někteří získávají firmy a továrny, jiní odměny, další sex, ještě jiní perfektní šaty. Výsledkem jsou dluhy všeho druhu. Rebeka také jenom čeká, až se objeví její pohádkový princ, aby ji zachránil. Její garderoba je součástí strategie, která jí má pomoci lapit tento přelétavý prvek. Ve filmu se princ objeví a zachrání Rebeku mnohokrát (Luke zjistil, že svůj první sloupek opsala z knihy, přesto ji nevyhodí). Její zrak taje, když se na něho dívá (tak se chytají bohatí partneři), propadne kouzlu jeho přiznání, že pochází z bohaté rodiny.
Jsou tu komické momenty, například když Rebečina spolubydlící otevře skříň a je pohřbena záplavou pytlů se šatstvem. Milé jsou figuríny ve výkladech, které vábí Rebeku dovnitř a na konci filmu jí tleskají, když jim odolává, je tu plno gagů, ale zůstávají v hranicích filmu pro ženy – pohádky o tom, jak ta chudá k štěstí přišla.
Skutečná sarkastická komedie by musela obsahovat zdravou dávku reality a krutě a jasně ukazovat fakta. Tady obojí chybí. A tím celá zápletka ztrácí smysl. Kristin Scott Thomasová se ve filmu objeví jako Lukova matka a šéfka módního časopisu, kde Rebeka touží pracovat. Je to malá role a Thomasová je v ní stejně nevyužita jako Joan Cusacková v roli matky Rebeky anebo John Lithgow jako Edgar West.
