Jsme v Anglii na konci 50. let 20.stol. Od přírody dobrodružná, avšak společenskými konvencemi spoutaná Stella (Natasha Richardson) se s malým synkem a manželem Maxem stěhuje do areálu psychiatrické léčebny na okraji Londýna. Max (Hugh Bonneville) je totiž nadějný psychiatr. Ačkoli má jeho práce v ústavu trvat jen dočasně, věnuje se jí Max svědomitě a zasadí se například o renovaci polorozbořeného skleníku v rozlehlém areálu útulku.
Stella se zatím jen těžko smiřuje s rolí „jedné z manželek“ a čas raději tráví sama v zahradě, kde pracují ti nejvzornější z chovanců. Na první pohled ji upoutá mužný sochař Edgar(Marton Csokas), který renovuje právě skleník. Edgar je v ústavu za to, že ze žárlivosti bestiálně ubil svou ženu. Stella se to velmi brzy dozví a už jako manželka psychiatra má ty nejlepší předpoklady být před Edgarovými démony varována, přesto se s ním spustí. A když se později Edgarovi podaří z útulku uprchnout, rozhodne se Stella opustit kvůli němu manžela i dítě. Ačkoli se pak Edgar snaží udržet démony na uzdě, přerušená léčba se na jeho psychice začíná projevovat…
Mackenzie nabíjí Edgara megavolty vášní a Marton Csokas (Bournův mýtus (The Bourne Supremacy)) je zvládá bravurně. Dává Edgara tak živočišně, že jeho pot ucítíte i v poslední řadě. Dobrý je i Sean Harris (nezapomenutelný Ian Curtis ve Winterbottomově Nonstop párty (24 Hours Party People)) jako Edgarův citlivý side-kick Nick.Ještě o něco výš potom dlí charisma šlechtického Iana McKellena (Gandalf v Jacksonově Pánu prstenů (The Lord of the Rings)). V Asylum představuje vrchního psychiatra Petera Cleavea. Edgar je jeho osobní pacient a Cleave jej nehodlá jen tak ztratit. Navíc se sám zamiluje do Stelly a oba hrdinové se stávají figurkami v jeho hře. McKellen svým tichým projevem a sametovým hlasem propůjčuje Cleaveovi zdání milého strýčka. Pod touto kápí je však studený a věcný zrak, tohle je inteligentní zlosyn, mnohem nebezpečnější, než brutální prosťák Edgar.
Hlavní postavy jsou naneštěstí obsazeny spíše smolně. Natasha Richardson (Chelsea Walls) s tenkými, ostrými rty a jakoby citrónem pokapanou tváří vypadá nejpřirozeněji v nenáviděném kruhu manželek zaměstnanců útulku. Z toho důvodu je slabost pro Edgara nečekaná, a zasluhovala by hlubší prokreslení, než jen podlamující se kolena. Vždyť ta žena kvůli Edgarovi opouští veškerý svůj zavedený život! Max Hugha Bonnevilla je pak čiré neštěstí. Figura má v rukou fragmenty odpovědnosti i vzteku, ale nerozezná vážnost situace. Bonnevillovi u Mackenzieho zoufale chybí přitažlivost a je odsouzený k opuštění od prvního momentu.
Asylum je určitě nezvykle temné drama, navíc zdrsněné syrou kamerou Gilese Nuttgense, režisérova oblíbence. Mám ale dojem, že Mackenzie s producentkou a herečkou Richardsonovou utopili scénář (adaptace románu Patricka McGratha, který má na svědomí i předlohu k Cronenbergově Pavoukovi (Spider)) v naivitě a zaběhaných klišé. Film jako celek pak zabředá v melodramatickém bahně.Daná syrovost se však v artových kinech cení vysoko, a tak má Asylum reálnou šanci na vysoké pozice. Schválně, kolik z diváků si po návratu domů pustí Piano.
