Anna Karenina - recenze

12. 12. 2012 13:06 - Recenze | Autor: Karel Drda

Anna Karenina - recenze

Jako nepatřičné zjevení v přívalu nových filmů může na někoho působit nové zpracování ruské klasiky Anna Karenina, která se objevuje na plátnech kin už po několikáté. Naposledy si zamilovanou ruskou šlechtičnu zahrála Sophie Marceau v roce 1997 po boku Seana Beana. Nyní se do této postavy převtělila charismatická Keira Knightley.  

Vybrat ty nejzajímavější a nejlepší filmové adaptace slavného románu Lva Nikolajeviče Tolstého by zabralo opravdu hodně času. Pravdou také je, že každý další snímek je srovnáván s těmi staršími a za nepsanou bernou minci je mnohými diváky stále považována verze z roku 1935, kdy si Annu Kareninu zahrála legendární Greta Garbo pod režijní taktovkou Clarence Browna. Dílo značně osekané od literární předlohy dokázalo uhranout hereckými výkony a především výpravou. I dnes se snímek těší velké popularitě a oprávněně je řazen mezi světové filmové klenoty. Zatímco světová kinematografie přistupovala k tématu jako velkolepému dramatu o nešťastné lásce, ta sovětská v něm více viděla možnost ukázat zhýralost carské šlechty. I přes tento rozdílný přístup však Rusové dokázali natočit také několik velmi dobrých verzí, z nichž asi nejvíce vynikala ta z roku 1967, kdy si Kareninu zahrála tehdy velmi oblíbená mladá ruská herečka Taťjana Samojlovová.

Anna Karenina

Noví herci, nový režisér a klasika

Nejnovější zpracování natočil Joe Wright, který si vážnější témata vyloženě oblíbil a navíc s Keirou Knightley umí jako režisér dobře pracovat. Pod jeho vedením totiž zářila v Pokání i Pýše a předsudku a Wright svůj talent pro dramatično zúročil i ve snímcích Hanna a Sólista. Přes režisérův nesporný talent a logické spojení s talentovanou herečkou je téma dramatické Tolstého lásky hodně riskantním projektem. Anna Karenina jakoby do dnešní doby nepatřila. Její tragické vzplanutí snad ani dnešní generace mladých filmových diváků nezná, knihu nečetli a film na ne může zdánlivě působit jako odtažité téma pro starší. A ti se půjdou podívat prostě jen na další zpracování, které srovnají se vzpomínkami na předchozí adaptace. I když se to nezdá, tak Anna Karenina je opravdu stále aktuální, dokáže uhranout a pokud se režie ujme někdo, kdo téma dokáže s citem podat, pak vznikne originální a uhrančivý film. A to se Joe Wrightovi povedlo na výbornou! Jeho adaptace je strhujícím pohledem do života petrohradské smetánky, barevným kaleidoskopem života bohaté šlechty a strhujícím zážitkem jednoho skrývaného melodramatického vztahu. Herecké výkony hlavních protagonistů to vše jen podtrhují a dotvářejí rozmáchlou atmosféru období, kdy celé carské rusko chýlilo ke svému konci, jen to ještě nikdo netušil. Anna Karenina žije ve vztahu s vysokým vládním úředníkem (Jude Law), má malého syna a její život nemůže být lepší. Jenže během cesty do Moskvy potká hraběnku Vronskou a na moskevském nástupišti se seznámí s jejím lehkovážným, ale charismatickým synem (Aaron Taylor-Johnson). Ten buduje svoji kariéru v carské armádě. Přestože oba mají své životy, stačí jen jedno setkání, aby k sobě našli velmi vášnivou a spalující lásku.

Anna Karenina

Ploší hrdinové

Joe Wright se rozhodl pro popisnější a jednodušší příběh. Komplikovanost v rozhodování jednotlivých postav je pryč, příběh je tak srozumitelnější a uchopitelnější pro současnou generaci diváků. Je otázkou, zda je to dobře. Doba vztahu dvou zamilovaných nepřeje a spěje ke svému tragickému konci. Kdo neviděl žádný z předchozích filmů, bude odcházet z kina spokojen. Spatří totiž velmi dramatický a citlivě podaný příběh. Kdo nezná ani literární předlohu, bude spokojen dvojnásob. V opačném případě však hrozí pocit z plochého popsání jednotlivých charakterů, které ve svém konání nedoznávají tolik potřebného vývoje a posunu kupředu. Anna Karenina je téma, které lze vyprávět mnoha způsoby. Jak ubíhal čas, měnil se i přístup filmařů k jednotlivým postavám. Například konání hlavní hrdiny bylo většinou chápáno s citem, ale poslední ruský TV seriál naopak mladou ženu vykreslil vyloženě v negativním světle. Herecké výkony nestačí a ukazuje se to i na výběru některých postav. Zatímco Keira Knightley zosobňuje křehkou a citlivou bytost, její milenec působí jako floutek a hlupáček, rozhodně ne jako člověk, který je neotřelou postavou moskevských večírků. Přes několik vad na kráse se však tvůrcům podařilo na plátna kin převést klasiku v poměrně slušné podobě. Jen to už není Tolstoj ve své nejčistší podobě.

NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY

Pokračování, na která se vyplatilo počkat

Pokračování, na která se vyplatilo počkat

6. 12. 2019 | Téma | Matěj Svoboda

Obvykle platí, že když vznikne hit, s pokračováním se dlouho neváhá. Není to však pravidlem.
Recenze: Jumanji: Další level – dobrodružství nekončí

Recenze: Jumanji: Další level – dobrodružství nekončí

5. 12. 2019 | Recenze | Matěj Svoboda

Současnému Hollywoodu vládnou comicsy, toho si už nejspíš stihl všimnout i ten nejméně pozorný návštěvník kin. Stejně výhodná je ale v poslední době i sázka na nostalgii.
Podívejte se na první trailer na poslední bondovku s Danielem Craigem

Podívejte se na první trailer na poslední bondovku s Danielem Craigem

4. 12. 2019 | Trailery | Adam Homola

Takhle má vypadat pořádný první trailer. Žádné naznačování, ale spousta záběrů, nástřel příběhu, pohled na nové postavy a samozřejmě na hlavního borce, který se stylově loučí.
Mena Massoud nemůže ani po miliardovém Aladinovi sehnat žádnou novou roli

Mena Massoud nemůže ani po miliardovém Aladinovi sehnat žádnou novou roli

4. 12. 2019 | Novinky | Adam Homola

Mena Massoud toho za sebou ještě moc nemá. Pár seriálů, několik kraťasů a jeden masivní blockbuster. Přesto je bez práce.