Vybrat ty nejzajímavější a nejlepší filmové adaptace slavného románu Lva Nikolajeviče Tolstého by zabralo opravdu hodně času. Pravdou také je, že každý další snímek je srovnáván s těmi staršími a za nepsanou bernou minci je mnohými diváky stále považována verze z roku 1935, kdy si Annu Kareninu zahrála legendární Greta Garbo pod režijní taktovkou Clarence Browna. Dílo značně osekané od literární předlohy dokázalo uhranout hereckými výkony a především výpravou. I dnes se snímek těší velké popularitě a oprávněně je řazen mezi světové filmové klenoty. Zatímco světová kinematografie přistupovala k tématu jako velkolepému dramatu o nešťastné lásce, ta sovětská v něm více viděla možnost ukázat zhýralost carské šlechty. I přes tento rozdílný přístup však Rusové dokázali natočit také několik velmi dobrých verzí, z nichž asi nejvíce vynikala ta z roku 1967, kdy si Kareninu zahrála tehdy velmi oblíbená mladá ruská herečka Taťjana Samojlovová.
Anna Karenina
| zdroj:
Bontonfilm
Noví herci, nový režisér a klasika
Nejnovější zpracování natočil Joe Wright, který si vážnější témata vyloženě oblíbil a navíc s Keirou Knightley umí jako režisér dobře pracovat. Pod jeho vedením totiž zářila v Pokání i Pýše a předsudku a Wright svůj talent pro dramatično zúročil i ve snímcích Hanna a Sólista. Přes režisérův nesporný talent a logické spojení s talentovanou herečkou je téma dramatické Tolstého lásky hodně riskantním projektem. Anna Karenina jakoby do dnešní doby nepatřila. Její tragické vzplanutí snad ani dnešní generace mladých filmových diváků nezná, knihu nečetli a film na ne může zdánlivě působit jako odtažité téma pro starší. A ti se půjdou podívat prostě jen na další zpracování, které srovnají se vzpomínkami na předchozí adaptace. I když se to nezdá, tak Anna Karenina je opravdu stále aktuální, dokáže uhranout a pokud se režie ujme někdo, kdo téma dokáže s citem podat, pak vznikne originální a uhrančivý film. A to se Joe Wrightovi povedlo na výbornou! Jeho adaptace je strhujícím pohledem do života petrohradské smetánky, barevným kaleidoskopem života bohaté šlechty a strhujícím zážitkem jednoho skrývaného melodramatického vztahu. Herecké výkony hlavních protagonistů to vše jen podtrhují a dotvářejí rozmáchlou atmosféru období, kdy celé carské rusko chýlilo ke svému konci, jen to ještě nikdo netušil. Anna Karenina žije ve vztahu s vysokým vládním úředníkem (Jude Law), má malého syna a její život nemůže být lepší. Jenže během cesty do Moskvy potká hraběnku Vronskou a na moskevském nástupišti se seznámí s jejím lehkovážným, ale charismatickým synem (Aaron Taylor-Johnson). Ten buduje svoji kariéru v carské armádě. Přestože oba mají své životy, stačí jen jedno setkání, aby k sobě našli velmi vášnivou a spalující lásku.
Keira Knightley ve filmu Anna Karenina
| zdroj:
Bontonfilm
Ploší hrdinové
Joe Wright se rozhodl pro popisnější a jednodušší příběh. Komplikovanost v rozhodování jednotlivých postav je pryč, příběh je tak srozumitelnější a uchopitelnější pro současnou generaci diváků. Je otázkou, zda je to dobře. Doba vztahu dvou zamilovaných nepřeje a spěje ke svému tragickému konci. Kdo neviděl žádný z předchozích filmů, bude odcházet z kina spokojen. Spatří totiž velmi dramatický a citlivě podaný příběh. Kdo nezná ani literární předlohu, bude spokojen dvojnásob. V opačném případě však hrozí pocit z plochého popsání jednotlivých charakterů, které ve svém konání nedoznávají tolik potřebného vývoje a posunu kupředu. Anna Karenina je téma, které lze vyprávět mnoha způsoby. Jak ubíhal čas, měnil se i přístup filmařů k jednotlivým postavám. Například konání hlavní hrdiny bylo většinou chápáno s citem, ale poslední ruský TV seriál naopak mladou ženu vykreslil vyloženě v negativním světle. Herecké výkony nestačí a ukazuje se to i na výběru některých postav. Zatímco Keira Knightley zosobňuje křehkou a citlivou bytost, její milenec působí jako floutek a hlupáček, rozhodně ne jako člověk, který je neotřelou postavou moskevských večírků. Přes několik vad na kráse se však tvůrcům podařilo na plátna kin převést klasiku v poměrně slušné podobě. Jen to už není Tolstoj ve své nejčistší podobě.
