Kolik váží duše? 21 gramů. Ale co je duše? Co se do těch 21 gramů všechno vejde? A lze to vůbec vážit?

V Amores perros vyprávěl Alejandro González Iñárritu příběh o odpuštění, příběh o smrti a příběh o touze. Vyprávěl je po řadě, s přesahy ve druhých plánech. 21 gramech jsou stejná témata, a historky jsou také tři. Režisér je ale rozstříhal na maličké kousíčky, a ty poskládal za sebe tak nápaditě, že první hodinu jsem jenom kroutil hlavou, jak se v tom jenom sakra mohl vyznat! Epizody se navíc bravurně doplňují, střih je nápaditý a když i herci jsou vynikající, je to zkrátka úžasná podívaná. amera lakuje obraz nakovovo. Barvy jsou intenzivní a atmosféra strhující.

Nastínit děj lze u 21 gramů jen s pomocí SPOILERŮ, takže pozor na ně v dalším odstavci. Benicio Del Toro aka Jack Jordan žije chudě, ale má rodinu a má Boha. Bůh mu dal sílu vybodnout se na zločin a starat se o rodinu, a tak je to Bůh, komu dá přednost, když zajede chlápka. Ten chlápek se jmenoval Peck a patřil Cristině Peckové, čili Naomi Wattsové. V nemocnici jí nabídnou… ne, nenabídnou, oni jí poprosí, zda by nechtěla manželovo srdce věnovat jistému pacientovi, který o dvě patra výš na svoje defektní srdce chcípá. Naomi kývne. Ten chlápek o dvě patra výš je Sean Penn neboli Paul Rivers. Je mu blbě a nemá budoucnost. Má přítelkyni Mary – Charlotte Gainsbourgová, se kterou se rozjede krátce poté, co mu dají to nové srdce. Seanovi v hlavě vrtá, čí srdce v něm bije. Najme detektiva. Pozná Naomi. Řekne jí: „I like you“ (Mám tě rád/ Líbíš se mi). Ona se rozčertí, že proč jí to říká, že takovéhle věci nesmí ženské říkat jen tak. Nejkrásnější pasáž z celého filmu.

Benicio Del Toro dostal roli šitou na tělo a je nepřekonatelný. Víře svého charakteru dává jihoamerický fanatismus a v jeho gestech zápasí všechna jeho já. Sean Penn zraje jako víno a Naomi Watts tu vypadá křehce, citlivě a s vráskou chladu na srdci jako květ v ranním mraze.

Úskalí Innáritovy koncepce scénáře jako labyrintu tkví v tom, že divák nesmí záhadě přijít na kloub dřív, než těsně před titulky. Mám dojem, že u 21 gramů tato situace bohužel nastává dobrých 30-40 minut před koncem. Tehdy už díky několika sekvencím ze začátku víme, co se stane, a víme dokonce i proč se to stane. Pasáže v závěrečné třetině už nemají kontrapunkt, jsou jenom komplikované. Stříhat stříhat stříhat, čili psát ve stoje a škrtat vsedě. Je fakt, že za hodně paseky může i slabá motivace Pennovy figury – on původ toho dárce nehledá z nutnosti, on jenom CHCE.

21 gramů je výrazně vyspělej biják, než Amores perros. Technické bravuře a hereckému mistrovství by však slušel hlubší scénář. Doufejme, že příště.