Štěpána Šafránka z Kleinovy pentalogie měl Kříž rád, dokonce natolik, že se nechal umluvit a kvůli čtvrtému pokračování přijel z Kanady, čímž "nakousl" svůj herecký návrat. "Vyvíjel se, byla to pro mne velká příležitost. Měl jsem radost z toho, že se lidem líbí," říkal. Navíc je to rarita, vždyť na začátku Básníků bylo Štěpánovi jako maturantovi 18 a v pátém dílu už přes 40. "Kterému herci se podaří, že má to štěstí, aby mu filmová role zmapovala život", komentoval stárnutí se svým hrdinou Kříž. Bílý plášť doktora a věčného poety Šafránka asi neoblékl naposledy. Nedávno totiž režisér Klein oznámil, že k 30. výročí Básníků, tedy na příští rok, chystá šestý díl.
Šafránek přinesl Křížovi velkou popularitu. Na nějaký čas ale také zaškatulkování do podobných rolí, i když ne tak zajímavých. "Byl to boj. Podařilo se mi to zlomit, začal jsem pak dělat i jiné postavy, ale měla na to odvahu zase úplně jiná generace režisérů," přiznal Kříž snahu nebýt hercem jedné role.
Od 90. let má Pavel Kříž po Andělských očích či komedii Stůj, nebo se netrefím! za sebou pěknou řádku filmových rolí, včetně televizních seriálů. Diváci se s ním setkali třeba v Hotelu Herbich, ve filmech Vůně vanilky, I ve smrti sami, v seriálu Ulice. Nezvyklou roli ředitele ženské věznice měl v seriálu Odsouzené a nejnověji je rozvodovým právníkem v cyklu Aféry.
Rád vzpomíná na natáčení pohádek, včetně té první O statečném kováři. Nemíval v nich ale jenom kladné role. Také záporňák Albrecht z Krvenos ze seriálu Ať žijí rytíři byl pro něj výzvou.
Pavel Kříž, který se narodil v Brně 18. dubna 1961, chtěl původně na medicínu, ale na gymnázium ho z tehdejších kádrových důvodů nevzali (jeho otec pilot byl po osmašedesátém roce vyhozen z armády). Další volba byla jasná - konzervatoř. Někdy v jedenácti poznal dobrou partu v amatérském divadle a postupně se dostal až do Dětského studia Divadla Na provázku. To už ho hraní chytlo. V Brně ho na konzervatoř nevzali, ale v Praze o rok později uspěl. A už "v tom jel", jak říká.
Při hledání nových tváří pro komedii Jak svět přichází o básníky, objevil režisér Klein své hvězdy - mladíka s modrýma očima a smutným pohledem Pavla Kříže a Davida Matáska. "Výhodou bylo, že už na škole byli přátelé a recesisti," vzpomínal Klein. Mládenci za film získali popularitu, ale i trojku z chování, ve čtvrtém ročníku nesměli točit mimoškolní filmy. Klein ale od té doby s Křížem spolupracuje a stali se také dobrými přáteli.
Po škole Kříž nastoupil do Divadla E. F. Buriana a v roce 1987 přešel do Činoherního klubu, kde zazářil třeba v Čechovově Ivanovovi. I přes profesní úspěchy ho nakonec deziluze z tehdejší společenské situace dovedla v roce 1988 k emigraci. V Kanadě naprosto změnil život, vystudoval psychoterapii, pracoval v nemocnici a pomáhal zejména seniorům. Také se tam oženil a do svého druhého domova se stále vrací. Ani bez hraní a divadla nevydržel, jak si myslel, hrál ve Vancouveru, v Torontu.
Po návratu do Prahy nastoupil v roce 1996 do Národního divadla. Hrál ve Čechovově Višňovém sadu, Dostojevského Běsech či v Shakespearově Othellovi, ale po necelých čtyřech letech odešel. Nechtěl být něčí zaměstnanec.
Vedle filmování začal psát scénáře, moderovat. V televizním magazínu Manažerem vlastního zdraví besedoval s odborníky o nejrůznějších chorobách, také o cukrovce, kterou sám trpí. Nyní v projektu Zdraví jako vášeň zpovídá nejrůznější celebrity. Sám sportuje, věnoval se boxu či kung-fu, plave. Loni se přes svou pověstnou plachost stal překvapením soutěže StarDance a dokázal, že mu rytmus, tanec a show vůbec nejsou cizí.
