Hvězdnou auru si Brejchová, která 20. ledna oslaví sedmdesátiny, udržela prakticky po celou kariéru, ačkoli v posledních letech se objevovala hlavně v zájezdových divadelních zdroj: tisková zpráva představeních.

"Divadlo mě pohltilo, je svobodnější, můžu si vybrat, co chci hrát. Můžu oslovit režiséra, herce... Ve filmu dostanete scénář, a buď ho vezmete, nebo ne," řekla. Přesto - nebo možná právě proto - ale na Brejchovou filmaři nezapomněli. Před čtyřmi lety ji Jan Hřebejk obsadil do Krásky v nesnázích a Brejchová ve své dosud poslední velké filmové roli zazářila a právem si v březnu 2007 odnesla Českého lva. Radost z ceny jí však o čtvrt roku později zkalila smrt manžela, herce Jiřího Zahajského.

Od té doby se Brejchová ale před kamerou objevila už jen nakrátko v seriálu Velmi křehké vztahy, kam ji přivedl režisér Vladimír Drha. Ten jí nabídl roli také ve filmu Anglické jahody, herečka mu ale krátce před natáčením odřekla - nebyl to přitom rozmar hvězdy, ale rozumná úvaha. Brejchová totiž začala trpět roztroušenou sklerózou. "Film už točit nebudu. Je to smutné, ale už jsem se s tím smířila," řekla loni. Místo toho se ještě více zaměřila na divadlo, které jí pomáhá procvičovat paměť.

Na jejím kontě ale i tak zůstane neuvěřitelné množství filmových i televizních rolí. Od debutu ve filmu Ladislava Helgeho Olověný chléb (1953) přes role ve Weissově Vlčí jámě (1957), Krejčíkově Vyšším principu (1960) nebo řadě komedií ze zdroj: tisková zpráva 60. a 70. let jich bylo více než sto a nebylo výjimkou, že Brejchová natočila v jednom roce i čtyři filmy, některé dokonce natáčela zároveň. Neměla přitom žádné formální herecké vzdělání, vše se učila za pochodu, zato od těch nejlepších.

    Na "place" se od začátku potkávala s velkými osobnostmi, ať už to byli herci jako Jiřina Šejbalová, František Smolík, Vlasta Fabianová či Zdeňka Baldová, nebo přední režiséři. Rozhodující vliv měl na Brejchovou například Evald Schorm, Zdeněk Podskalský v ní zase objevil komediální talent. "Mám zkušenost, že čím větší herec, tím je skromnější a slušnější. Takže většinou ke mně byli moji kolegové laskaví a trpěliví," vzpomínala před několika lety Brejchová na počátky své dráhy.

Zpočátku to přitom nevypadalo, že druhé nejstarší z osmi dětí rodiny Brejchových udělá velkou hereckou kariéru. "Jsem šílená trémistka. Nenapadlo by mě být herečkou," řekla o svém dětství, kdy se veřejně neprojevovala a třeba rozšířené recitační soutěže ji naprosto míjely. Pak si ji, třináctiletou hubenou dívku "samá ruka samá noha", vybral režisér Helge a vše bylo rázem jinak. Brejchová šla sice ještě dělat písařku do Laktosu, nakonec se ale ukázalo, že u filmu bude platnější.

Nikdy se ale úplně nezbavila studu. "Celý život bojuju s plachostí a ostychem. To, že jsem herečka, vypadá možná paradoxně, ale já jsem v těch rolích schovaná," přiznává. Půvabná blondýna s uhrančivýma očima se ale i tak, a přes počáteční nesouhlas rodičů, rychle stala jednou z nejzářivějších hvězd českého stříbrného plátna. Brejchová sama přitom o své kráse dodnes pochybuje. "Já jsem nebyla krásná. Byla jsem fotogenická, a to je velký rozdíl," říká Brejchová často.

Poněkud tak nabourává obraz dokonalého sex-symbolu, který z ní média ve své době udělala. Tomu se ale "Brejška" bránila už dříve, postupně se přehrála do charakterních úloh a nesplnila se jí tak obava, že skončí jako "stárnoucí diblík". Před kamerou se navíc nebála ukázat i nenalíčenou stárnoucí tvář. Veřejnost ale stejně pozorně jako obličej sledovala i hereččin soukromý život, zejména když žila s řadou slavných mužů. Už v sedmnácti si vzala začínajícího Miloše Formana; vydrželi spolu tři roky.

Poté se - spíše z jakéhosi trucu - provdala za německého herce Ulricha Theina, se kterým se rozvedla už po roce. Potřetí se provdala za Vlastimila Brodského a manželství, ve kterém se narodila dcera Tereza (která zdárně kráčí v hereckých stopách rodičů), vydrželo dlouhých 18 let. Poté žila Brejchová přes deset let s Jaromírem Hanzlíkem, aby se začátkem 90. let dala dohromady s dlouholetým rodinným přítelem Jiřím Zahajským.