Karel Heřmánek

- eXtra kiNo autor: red

Nenápadný, ale výmluvný herec. Karel Heřmánek patří mezi herce, kteří na sebe nestrhávají prvořadou pozornost, ale pokud jej spatříme, zpravidla zaujme postavami nazíranými zpola ironicky, zpola soucitně

Karel HeřmánekKarel Heřmánek patří mezi herce, kteří na sebe nestrhávají prvořadou pozornost, ale pokud jej spatříme, zpravidla zaujme postavami nazíranými zpola ironicky, zpola soucitně. Za často až okázalou upovídaností a přidrzlou sebejistotou se však mnohdy skrývá nejistota a pochyby. Typické jsou pro něj stížné hovory s příměsí dotčené ublíženosti či dokonce plačtivosti, vhodně nasazenou modulací hlasu dokáže účinně upřesňovat vymezení svých mnohdy značně rozeklaných postav, jejichž charakterový rejstřík se rozpíná od podvodníků a šejdířů přes všelijaké odstíny trapných a otravných chlapíků až k hrdinským typům, jimž přitom neschází spásný humorný odstup.

Karel HeřmánekKarel Heřmánek, jenž se odhodlal na poli divadla i podnikat (Divadlo Bez zábradlí), spatřil svět 17. října 1947 v Praze. Zprvu jej přitahovala režie, ale pokusy dostat se na FAMU mu nikdy nevyšly. Obrátil se proto k herectví a po absolvování brněnské JAMU (1972) se po krátkou dobu stal členem tamějšího Divadla na provázku. Pak prošel Činoherním studiem v Ústí nad Labem, od roku 1976 zakotvil v pražském Divadle Na zábradlí, odkud odešel "do svého". S příchodem do Prahy v polovině 70. let si jej začínají všímat i filmaři. Zprvu se ale musí spokojovat s vedlejšími úlohami ve filmech převážně druhořadých, či někdy přímo zapomenutelných: Hřiště, Kam nikdo nesmí, Smrt stopařek, Mladý muž a bílá velryba, Útěky domů, Smích se lepí na paty, Všechno nebo nic...

Karel Heřmánek Fešák HubertV prvních stupních své kariéry se několikrát sešel se spolužákem ze studií Jiřím Bartoškou, ale dlouho setrvával v jeho stínu. Kromě debutního Hřiště si zahrál v sadě televizních inscenací - zůstaly jen názvy, dnes si jejich podobu ovlivněnou normalizačními tlaky sotvakdo vybaví: Uprostřed babího léta, Semestr něžnosti, Putování Tadeáše Farky, Zastav se a ohlédni, Mezičas, Sluníčko na houpačce, Chudák muzika, Jeden den v hostinci "U klidného spánku", Píseň o plané růži, Adam a Eva, Lékaři, seriál Sanitka, epizoda ze Slavných historek zbojnických... Byly to snímky komediální i vážné, ponejvíce notně předstíravé, Heřmánek byl většinou odsouzen k tomu, aby přihrával důležitějším figurám, někdy ztvárňovaným právě Bartoškou. Jako rovnocenné partnery je představil snad jen televizní záznam pamětihodné Schormovy divadelní inscenace Bratří Karamazových.

Karel Heřmánek Dobré světloNaštěstí i Heřmánek se poznenáhlu dočkal náročnějších příležitostí, kdy mohl předvést širší rejstřík svého umu. Jaroslav Balík mu svěřil roli rakouského oficíra v Šíleném kankánu (1982), jenž se díky sebevědomému vystupování a správným známostem - a také zásluhou svého démonického našeptavače - vyšvihne k barnumskému podnikání. Byl to sice film s povinně nabroušeným ideologickým ostřím, ale oba protagonisté (vedle Heřmánka se zaskvěl i Josef Vinklář) jej povýšili k zamyšlení o lidské chamtivosti - o pohromě, k níž vede bezostyšná touha po společenském prosazení. Heřmánek tu poprvé v úplnosti sloučil navenek okouzlující jednání s hochštaplerským založením.

Karel Heřmánek Otec neznámý aneb Cesta do duše výstrojního náčelníkaTohoto specifického rysu si záhy povšiml Hynek Bočan, jenž mu - po boku jako vždy lamentujícího Petra Nárožného - svěřil jednu z hlavních rolí ve volném televizním cyklu podvodnických historek (Šéfe, to je věc; Šéfe, jdeme na to; Šéfe, vrať se; Na dvoře je kůň, šéfe; V tomhle zámku straší, šéfe). Bočan si určitě cenil Heřmánkova talentu, protože jej obsadil do dalších projektů, kde mu svěřoval úlohy náročnější a náročnější. Některá díla upadla v zapomnění (Útěk ze seriálu), po jiných zůstala spíše zmatnělá vzpomínka (seriály Co teď a co potom, O zvířatech a lidech).

Karel Heřmánek Otec neznámý aneb Cesta do duše výstrojního náčelníkaNěkteré postavy však stále fascinují svou životností - například vysoký důstojník Bezpečnosti, jenž se pro "porušování socialistické zákonnosti" sám ocitne v lágru mezi politickými vězni, o jejichž osudech nedávno rozhodoval. Ve volně návazných filmech Bumerang a Dezinfekce se zdarem zvládl obtížnou figuru, u níž vedle znehybňujícího děsu dominoval pocit do nebe volající křivdy a naprosté nepochopení či dokonce odmítnutí jakýchkoli vlastních vin. V této době přicházejí i známější komediální role, např. ve snímku Krakonoš a lyžníci (rež. Věra Plívová-Slívová, 1981), Anděl s ďáblem v těle (rež. Václav Matějka, 1983) a jeho volné pokračování Anděl svádí ďábla (1988) nebo Fešák Hubert (rež. Ivo Novák, 1984).

Karel Heřmánek Příběh obyčejného šílenstvíJiným režisérem, jenž rozpoznal Heřmánkovy schopnosti, byl Karel Kachyňa. V 80. letech mu svěřil hlavní role v ceněných tragikomediích Dobré světlo, Smrt krásných srnců a Kam, pánové, kam jdete? Vesměs v nich ztvárňoval více či méně umanuté snílky, jdoucí za svou vizí - ať již to byl fotograf, který na pokryteckém maloměstě vzbudí pohoršení akty, fanfarónský tatínek v přepisu povídek Oty Pavla nebo účastník dálkového pochodu, jenž vyčerpán a s puchýři na nohou přehodnocuje svou dosavadní existenci.

Později jej Kachyňa obsadil i do svých televizních projektů. V minisérii Tři králové se převtělil do jednoho z okupačních odbojářů, podplukovníka Mašína, zaujal v komedii Otec neznámý aneb Cesta do duše výstrojního náčelníka, postavené na téměř anekdotické historce o trablech s dívkou, která u vojenského útvaru hledá otce svého dítěte. Uniformovanou postavu ztvárnil nejnověji i v seriálu Černí baroni, který režíroval Juraj Herz. Bez velké nadsázky lze tvrdit, že v tomto odmítavě přijímaném projektu, obviňovaném ze zkreslování a idealizace stalinistické éry, vytvořil v postavě kapitána Honce nejméně karikovanou studii důstojníka, jenž si plně uvědomuje mizérii, v níž slouží. V poslední době sehrál drobonou roli ve snímu Blízko nebe (rež. Dan Svátek, 2004) a postavu šéfa v Příběhu obyčejného šílenství (rež. Petr Zelenka, 2005).

Karel Heřmánek vystoupil v mnoha desítkách jak filmových, tak televizních titulů (mezi nimiž nalezneme i pohádky), nelze však v úplnosti přiblížit všechny. Kdyby se však měla vyzdvihnout ještě jedna Heřmánkova role, je možné bez váhání upozornit na historické drama Psí kůže. Antonín Moskalyk je natočil v roce 1983 a s nadčasovou dikcí tu postihl zničující tíhu rozbouřených časů, kdy cenu ztrácí nejen lidský život, ale i jakékoli mravní hodnoty. Právě zde nalezneme jakousi tresť Heřmánkových postav, které bolestně prozřou ze své lehkomyslnosti, nuceny vzchopit se k ráznému činu, který někdy mohl dosáhnout rozměru příliš pozdního pokání.

Dokina.cz nabízí nejpřehlednější program kin na českém internetu. Programy kin sledujeme nejen v Praze a Brně, ale i v dalších městech, jako jsou Ostrava, Olomouc, Hradec Králové, České Budějovice, Plzeň a na mnoha dalších místech. Stejně tak vedle nejznámějších sítí Cinema City a Cinestar přinášíme i programy menších kin po celé České republice. Náš program kin je vždy kompletní a přehledný, takže snadno zjistíte, na jaký film a do jakého kina zajít.