Pan Faber (Fabrice Luchini) je daňový poradce. Živnost, sekretářku i byt s kanceláří zdědil po otci. Chodí obleku s kravatou a co se vztahů týče, rozhodně není žádný odvaha.
Jednoho odpoledne mu na dveře zaklepe Anna (Sandrine Bonnaire). Skrze její zmatečné jednání zjistíme, že si Fabera spletla s psychologem Dr. Monnierem (Michel Duchaussoy), který sídlí ve druhém křídle chodby ponurého činžáku.
Faber ale nemá šanci energickou ženu zastavit. A navíc se do ní zamiluje. Omyl vyjde zanedlouho najevo, nicméně Anna k Faberovi dochází dál. Vypovídává se mu ze svých problémů s manželem, který už s ní nespí, protože spí s chlápky a chce, aby si i ona někoho našla, a mezi hlavní dvojicí vzniká svým způsobem velmi erotický vztah.
Faberovo pozadí tvoří schůzky s bývalou přítelkyní a setkání s jejím novým chlápkem z posilovny. Sbor vedlejších postav pak doplňuje Faberová tichá, ale suverénní asistentka.
Film se z velké většiny odehrává v kanceláři, kterou sice kameraman Eduardo Serra pochystává vynalézavě, ale i tak stojí Intimate Strangers především na výkonu obou herců. Bonnaire je nepřekonatelná. Ovládá nejdrobnější výrazové nuance a dává naplno vyniknout Annině potenciálu. Anna je mnohem propracovanější, než Faber a připomíná Isabelle z Bertolucciho Snílků. Faber je na můj vkus až příliš uťápnutý, což působí nedůvěryhodně zejména v momentech, kdy je tak říkajíc všechno na talíři.
Scénář zdobí vynikající postřehy, vtipy a typická francouzská ironie v dialozích.
Ke konci Leconte trošičku ztrácí glanc, když nechá Annu odjet, načež ji Faber odjede hledat a neomylně najde.
Na druhou stranu je třeba přiznat, že ohromný režisérský šarm, emoce hrané v hlubších a nižších tónech, šerosvitná kameru a decentní hudba dělají z „Důvěrných cizinců“ nepříliš častý zážitek.
