Na konci 30. let si většina židovských dětí v tehdejším Československu představovala budoucí život úplně jinak. Pak přišla okupace a s ní deportace do koncentračních táborů. Řada židovských dětí se dostala na počátku války do terezínského ghetta. V těžkých podmínkách nacistického lágru pro méněcennou rasu se několik málo z nich zapojilo do nastudování dětské opery Brundibár. Příběhy jednotlivých aktérů představení i diváků zaznamenává dokument režiséra Aleše Koudely. Ve vzpomínkách pamětníků, kteří se na realizaci vystoupení podíleli a přežili následné další transporty smrti, tak ožívá svědectví o době nenávisti i utrpení, které nesmí zůstat zapomenuto, ale i o nezlomné vůli těch, kteří navzdory beznadějné situaci nepřestali věřit.