Samotářský, drsný a nepříliš sociálně cítící Riddick měl být pro režiséra Davida Twohyho asi jeho vysněným vrcholem. Filmy s holohlavým hrdinou však mnohem více charakterizuje urputná snaha nabídnout divákovi fungující sci-fi univerzum. Třetí díl se této nálepky nedokázal zbavit, navíc Riddickův stvořitel nevěděl, co chce vlastně natočit.

Do kin dorazilo Elysium, akční sci-fi od režiséra Distriktu 9 Neila Blompamfa, a spolu s ním i další nářez pro fanoušky velkolepé vědecké fikce. Jednou z mála výhrad proti Elysiu dle zahraničních recenzí je však skutečnost, že jeho zápletka poněkud naivně zachází s motivem revoluce. Snímek se zabývá realitou 22. století, kdy 99% chudého lidstva živoří na Zemi, zatímco 1% populace obývá luxusní vesmírnou stanici Elysium. Jak si však ukážeme, filmový svět motiv revoluce prostě zbožňuje, a to dokonce i v žánru sci-fi, komiksových adaptací nebo pohádek!

Je zvláštní, jak moc pesimisticky se dívají tvůrci sci-fi žánru na budoucnost lidstva. Rozdělení na chudé a bohaté, na elity žijící v přepychu a zoufalce topící se v odpadcích ve slumech, je nudné klišé, které jen ukazuje na skutečnost, že scénáře k takovým filmům píšou pravděpodobně levicoví scénáristé. Ani snímek Elysium režiséra Neilla Blomkampa bohužel nenabízí jiný pohled.