Zlomené květiny (Broken Flowers) je tak nádherně poetické spojení, že určitě stojí za to, aby se k němu natočil film. A když ten film producent obsadí hvězdami a legenda nezávislého filmu Jim Jarmusch jej zkušenou rukou zrežíruje, pak se k takovému filmu objeví v ulicích plakáty a hned je na nich veseleji. Ehm. To je metafora. Ale stalo se to.
Stárnoucí chlapík sedí na sofa. Sedí tam ve sportovní teplákové soupravě s lampasy. Za ním se balí jeho mladá ex-přítelkyně. Ten chlapík nemá touhu jí zastavovat a možná nemá ani sílu to udělat. Možná je to taky opačně. To nechal režisér na nás. Ten chlapík se ocitnul v bezčase. Udělal jmění v oboru, který se mu odcizil. Sbalil desítky žen se kterými není. A možná že televize, v jejíž namodralé záři stárne, mu dává klid o němž snad někdy někde snil. Ten chlapík se jmenuje Don Johnston a s minimalismem, který už by si mohl dát pomalu patentovat, ho hraje Bill Murray. Není to ale ten Bill Murray z Kafe a cigár, spiklenecký stařík závislý na kofeinu (po němž usíná). Don Johnston má mnohem blíž k Bobu Harrisovi ze Ztraceno v překladu – jenom tentokrát za tou ztraceností nemusí jezdit do Japonska, protože ona na něj čeká v kuchyni. A nakonec stejně jako Sherry (Julie Delpyová) opustí Dona, Don opustí ztracenost, i když se mu kdovíjak nechce.
Donovi přijde růžový dopis, ve kterém jej neznámý hlas informuje o tajemném dospívajícím synkovi, který hrdinu možná hledá. S Donem dopis nic neudělá, zato Winston (Jeffrey Wright, představitel Basquiata ve stejnojmenném dramatu) je nadšený. Winston je Donův soused, přistěhovalec z Etiopie a amatérský soukromý detektiv. Na záhadný dopis si posvítí, zjistí možné matky a zařídí Donovi výlet – hotely, letenky, auta. Donovi se vážně nechce, ale jak už řečeno, na cestu se nakonec vydá, vybaven navíc speciálním CD-mixem od Winstona. Jsou na něm skladby od etiopského jazzového matadora Mulatu Astatkeho, které dávají snímku zvláštní smířenou melancholii.
Donova výprava za čtyřmi dávnými milenkami (pátá zemřela) je hrdinovou cestou do vlastní minulosti. Pro Jarmusche jde zároveň o první pokus o cestu do historie, nebo mytologie bílého (stárnoucího) muže. V režisérově posledním celovečerním snímku, Ghost Dogovi, byl hrdinou černoch, který ctil japonský samurajský kodex. Bill Blake z Mrtvého muže (Dead Man) sice byl bělochem, ale šel po indiánské stezce. Co se nezměnilo, je identita hrdinova průvodce – ve všech zmíněných filmech šlo o cizince, ty nezmíněné nevyjímaje.
Donova pomalá Tour de Love začíná návštěvou Laury. Sharon Stone jí dává jako bezstarostně zestárlou krásku z fantastického světa, jehož historie byla plná nevšedních zážitků. Lauřin manžel závodil v NASCAR a zemřel v plamenech, její dcera (Alexis Dziena) se jmenuje Lolita a to jméno jí sedí. Krajina Lauřina prostoru se svažuje stejným směrem, jako ta Donova. S tím rozdílem, že Laura si to dokáže užít. Snad i díky všem zkušenostem si lidé Lauru najímají, aby jim v bytě utřídila věci. Upjatá Dora (Frances Conroyová) žije se svým mužem, realitním makléřem Ronem (Christopher McDonald) v klinicky perfektním domku a jeden se může divit, jak mohla s Donem někdy něco vůbec mít.
Se třetí zastávkou se na scénu opět vrací krása, i když pouze ve formě závanu. Carmen (Jessica Langeová) doplní kolekci bizarních povolání - funguje jako komunikátorka se zvířaty. Sekretářku jí dělá Chlöe Sevigny. Carmen do Dona vidí víc, než obě předchozí dámy. Je otázkou, zda je to povoláním, nebo bývalým vztahem. Carmeniným protikladem je čtvrtá žena – motorkářka Penny (Tilda Swintonová s černými vlasy). Penny nevidí Dona ráda a tam ho necháme.
Jarmusch ve Zlomených květinách sjednocuje své dva oblíbené postupy – road-movie a povídkový film. Jde bezpochyby o jeho nejkomerčnější film, ale pořád je to snímek plný náznaků a nevyřčených vět. Kameraman Frederick Elmes (Kafe a cigára, Modrý samet) potom snímá Zlomené květiny v tichých a klidných záběrech, které dál dávají vyniknout Murrayově osobité komice a režisérově smyslu pro kontrast detailu.
