Dospívání bývá složité, zvlášť když se píše rok 1968, venku se prohánějí cizí tanky, doma se střídají tatínkové mnoha různých poloh. A maminka, navzdory své vnitřní síle, na všechno nestačí. Jak bylo v takových podmínkách možné prožít a přežít už tak náročná 70. léta? Jak šlo udržet si radost ze života, city pro lásku a chuť na smích? I o tom je mrazivá komedie Ireny Pavláskové Zemský ráj to napohled.

Hlavní linkou filmu je příběh Marty (Vilma Cibulková), jejích dvou dospívajících dcer – Majdy a Gábiny (Dana Marková a Tereza Voříšková) – a jejich postupně přicházejících a odcházejících "tatínků" (Jiří Dvořák, Miroslav Etzler, Jan Zadražil, Ondřej Vetchý).
Zatímco někteří „tatínkové“ se postupně snaží zvrátit kolo alespoň českých dějin, Marta a její dcery vzdorují výsledkům a následkům, které tyto jejich pokusy u komunistického režimu zákonitě vyvolávají. Svět „velké politiky“ a velkých cílů se tak střetává, doplňuje a prolíná s každodenní životní realitou. A že v průběh zdroj: tisková zpráva u toho vznikají i veselé situace? Vždyť schopnost ironie a smysl pro humor byly v té době nezbytnou součástí každého balíčku pro přežití, který dával sílu, vůli a chuť žít a neselhat hlavně sám před sebou.

Autenticky vyprávěný příběh z nedávné minulosti zaujme svou pravdivostí a jemným vnitřním dramatem, zároveň rozveselí i dojme. Scénář filmu napsala Tereza Boučková (Indiánský běh, Rok kohouta) a je inspirován tím, co sama v této době prožila: „Myslím, že příběh funguje i bez výkladu doby a poukazování na konkrétní lidi, živé předobrazy. A jestli si chce divák nutně někoho do filmu dosadit? Ať dosazuje, ať hádá, ať si je jistý, ať to všechno ví anebo ať se splete… Každý je někdo a my všichni zároveň.“