V roce 1963 měl na svém kontě Stan Lee již celou řadu slavných comicsových hrdinů. Zároveň se však začínal rodit jeden vážný problém: kde brát inspiraci ke zrodu hrdinů nových. Členy Fantastické čtyřky zasáhlo záhadné vesmírné záření, Hulk se zrodil po výbuchu atomové bomby (na Petera Parkera, budoucího Spider-Mana, se radioaktivní pavouk teprve chystal). Přišla však spásná myšlenka. Do světa comicsu zasáhla „obyčejná“ evoluce a přinesla s sebou mutaci. Je libo desítky podivuhodných bytostí se schopnostmi, na jaké si jen vzpomenete? Není problém – zařídí to mutace. A tak se zrodil barvitý svět nepříliš vzdálené budoucnosti. I tento svět ale potřebuje superhrdiny, kteří se zastanou slabých a utlačovaných. A právě proto je zde tým X-Menů, který sdružuje ty nejlepší z mutantů…
A dál už to známe všichni. Fenomén, který nastartoval Stan Lee společně s kreslířem Jackem Kirbym (spolu začínali a dlouho táhli Fantastickou čtyřku, spolu stáli u toho nejlepšího ze Spider-Mana…), se v září 1963 rozběhl prvním číslem série The X-Men a od té doby už nebylo v silách lidstva zastavit jej… Chyba lávky. X-Men totiž patří k těm comicsům, jež si své fanoušky získávaly pouze pozvolna a které na cestě k úspěchu musely překonat nejednu překážku. První se objevila ještě před jejich prvním dobrodružstvím – původně zvolený název The Mutants se majiteli Marvel Comics Martinu Goodmanovi zajídal. Titul zněl výhružně, zato nepříliš atraktivně. Tým hrdinů s extra schopnostmi proto přijal jméno po svém zakladateli, profesoru Charlesi Xavierovi. Zrodili se X-Meni. Společně s telepatem Xavierem se jeho začátků zúčastnili (nám už z filmů dobře známí – Kdo je kdo v X-Men) Cyclops, Jean Greyová alias Marvel Girl, Beast, Angel a Iceman. Proti nim pak stanul bývalý Xavierův přítel Magneto, jež zanevřel na myšlenku poklidného soužití mutantů s lidstvem, a jeho nohsledi z Brotherhood of Evil Mutants. Nové comicsové dobrodružství však zrovna nelámalo rekordy prodeje a otcové-zakladatelé je brzy opustili na cestě k novým, rentabilnějším hrdinům. Jako první se se sérií rozloučil po sedmnácti číslech Jack Kirby, Stan Lee dal X-Menům vale s číslem 21. Jeho nástupcům Royi Thomasovi a Arnoldu Drakeovi se dařilo ještě méně a několik nešťastných rozhodnutí včetně úmrtí Profesora X poslalo X-Meny po 66 sešitech k ledu.
Oživovací pokus, díky kterému dnes X-Meni patří k nejoblíbenějším comicsovým hrdinům, přišel až v roce 1975 se sešitem Giant-Size X-Men 1. Scenárista Len Wein společně s kreslířem Davidem Cockrumem totiž přestavili zcela nové hrdiny, kteří dostali za úkol zachránit ty staré ze záhadného ostrova Krakoa. Comics X-Men, jež původně vznikl na myšlenkách tolerance k odlišnostem, rasovým a národnostním především, konečně získal své pestré osazenstvo – do týmu přibyli Rus Colossus, Němec Nightcrawler, Indián Thunderbird, Keňanka Storm, Japonec Sunfire, Ir Banshee a v neposlední řadě divoký Kanaďan Wolverine (jenž se zrodil o rok dříve jako protivník zeleného obra Hulka, obliba u čtenářů jej však proměnila v superhrdinu). A právě tady začíná období největší popularity X-Menů, které není naplněno jenom střety s nepřáteli, ale také „seriálově“ neomezenou možností nejrůznějších vztahových eskapád mezi hrdiny, od lásky až k nenávisti. Zástupy čtenářů tak byly více než zvědavy nejen na to, jak se hrdinové opět popasují s padoušským Magnetem anebo kolik Sentinelů, obřích létajících robotů naprogramovaných k zabíjení mutantů, bude zničeno, ale také na to, jak se vyvine vztah Cyclopse a Jean Greyové anebo Colossuse s Kitty Prydeovou, popřípadě koho svoji hláškou uzemní Wolverine tentokrát.
Nejslavnější okamžiky X-Menů jsou spojeny s dalším z věhlasných autorů comicsů, Chrisem Claremontem. Ten se do světa mutantů poprvé ponořil v srpnu 1975 a s přestávkami mu zůstal věrný dodnes. Vrcholu však dosáhl společně s výtvarníkem Johem Byrnem v letech osmdesátých, kdy vznikají klasické příběhy ze světa X-Menů jako The Dark Phoenix Saga (1980; sleduje proměnu Jean Greyové v šílené monstrum jménem Dark Phoenix) anebo Days of Future Past (1981; s příběhem zasazeným do roku 2013, kdy jsou mutanti masově umisťováni do koncentračních táborů).
Léta osmdesátá však přinesla nejen kvalitativní, ale také kvantitativní rozmach X-Menů. Stále rostoucí počet postav dal vzniknout vedle hlavní řady Uncanny X-Men (jak se série nazývá od roku 1978 a čísla 114) vznik nových sérií a odboček. Své vlastní řady se dříve či později dočkali nejen ti nejslavnější z X-Menů jako Wolverine nebo Storm, ale i zapomenutelný Cable anebo padouši Magneto a (s dobrem koketující) Mystique. Navíc vznikly také nové týmy mutantů, jež si samozřejmě vysloužily vlastní příběhy – The New Mutants (od roku 1983), X-Factor (1986), Excalibur (1987), X-Force (1991)…
A protože X-Meni patřili opravdu k těm největším fenoménům na comicsové scéně, jejich návštěvu dalších médií nešlo odkládat donekonečna. Vše zahájil už v šedesátých letech animovaný televizní seriál Marvel Super Heroes, výrazněji se však X-Meni v televizním programu uplatnili až od roku 1989, respektive 1992, kdy získali dvě animované řady. Ta slavnější z nich, X-Men: The Animated Series (1992-1997), celkem věrně rozhýbala některé z nejslavnějších comicsových příběhů. Vrcholu popularity se však X-Meni dotkly až díky filmové sérii z let 2000 až 2006, která naše superhrdiny představila v nové, akčnější a temnější podobě, než bývalo v comicsu zvykem. To ale nic nezměnilo na komerčním ohlasu všech tří snímků. Možná právě naopak. A snad právě úspěch snímků vyvolal i vizuální a dějové přitvrzení v comicsu samotném – příkladem mohou být dvě z nejpopulárnějších sérií posledních let – The Astonishing X-Men (2004-2006) Josse Whedona a Johna Cassadaye a především New X-Men (2001-2004) Granta Morrisona, kterou završuje mohutné ničení New Yorku a smrt několika prominentních bojovníků na obou stranách barikády, hrdinské i padoušské.
Více než čtyřicet let po svém zrodu jsou X-Meni nejpopulárnější a zároveň nejrozsáhlejší comicsovou sérií mezi takzvanými týmovkami, příběhy superhrdinských týmů. Jejich osudy tvořili hvězdní scenáristé a kreslíři, od nekorunovaného krále amerického comicsu Stana Leeho přes jeho jmenovce Jima Leeho a Marka Silvestriho až po dnešní scenáristickou jedničku Briana Michaela Bendise. A není žádného důvodu, proč by měli přední příčky prodejnosti i postavení projektu lákajícího slavné tvůrce v nejbližší době opustit…