Trojice mladých kamarádů, Australan Ben (Nathan Phillips) a dvě Angličanky, Liz (Cassandra Magrath) a Kristy (Kestie Morassi) vyrážejí v laciném autě na dobrodružnou cestu po Austrálii. Užívají si svobody, objevují krásy přírody a spí pod širou oblohou. Po nějaké době je klikatá silnice zavede ke kráteru Wolf Creek (ve skutečnosti se jmenuje Wolfe Creek). Tady se pokazí počasí a především auto, které ne a ne chytnout. Hrdinové se rozhodnou přenocovat u kráteru, když hlubokou noc v divočině proříznou bílá světla. Je to jeep místního lovce Micka Taylora (John Jaratt). Tenhle zarostlý chlápek v kovbojském klobouku, s třiceticentimetrovým nožem za pasem, a pažemi posetými tetováním, je symbolem a zároveň výstižnou karikaturou australského zálesáka. Mickovo vystupování dokresluje mečivý přízvuk a svérázné, ale dobrosrdečné fóry. Mick nabídne hrdinům pomoc s autem. Oni přijmou a nechají se odtáhnout k opuštěnému dolu, kde má domorodec základnu. Vypadá to tu děsivě, ale to ještě Ben s kamarádkami netuší, co si na ně Mick nachystal.Než začne tato i jakákoli jiná hrůza, uplyne z Wolf Creek téměř hodina. McLean těží v první řadě z bezstarostné jízdy na plátně, ostře hraničící s divákovým očekáváním teroru za každým dalším patníkem.
Scénárista i režisér McLean využil starý známý příběhový model Texas Chain Saw Massacre: parta městských dětí se na venkově ocitá ve spárech místního devianta. Nověji jej využil a pozměnil Alexandre Aja v Noci s nabrošenou břitvou. Originalita McLeanova filmu spočívá přístupu k tématu. V pomalé expozici, kdy se režisérovi daří postavit z postav charaktery, s jejichž starostmi a reakcemi se může divák ztotožnit – Ben, Liz a Kristy nejsou obvyklé „maso na porážku“… a nejenom proto, že hodně vydrží.Mistrovskou práci odvedl kameraman Will Gibson. Wolf Creek je snímaný na HD a Gibson užívá ruční, téměř blairwitchovsky dokumentární kameru, jež zvyšuje napětí a navozuje dojem autenticity. Barvy oscilují mezi syrovým blátem a magicky prosluněnými celky australské divočiny.
Frank Tetaz doplnil obraz náladovou hudbou, která nepředbíhá děj ani o píď.
Mladí herci zvládli své role bezchybně, snímku však vévodí John Jaratt. V jeho rukou se stal z Micka Taylora symbol. Nejenže nahání děs svou obrovskou figurou a zvrácenými zvyky. Svým způsobem by mohl být Mick symbolem mizejícího času divočiny a tím, který na rozdíl od kolegů vesničanů vrací přicházejícím měšťákům úder. Poslední záběr naznačuje, že přesah k legendě a mýtu je i režisérovým záměrem.Slabiny má Wolf Creek snad jenom dvě. V jednom momentě jako kdyby ve scénáři chybělo pár stránek a souvislost historky chytí silnou facku. Druhým problémem je síla drastiky. Ne, že by to nenahánělo hrůzu, naopak, ale Mick si na pár místech počíná tak, že to zavání prvoplánovou a nesmyslnou deviací, proti které je pranýřovaná scéna ze Zvráceného (Irreversible) ranní čaj.
