Černobílá válečná fotografie z bitvy o japonský ostrůvek Iwo Jima, na níž šest vojáků pracně vztyčuje vlajku Spojených států, se stala slavnou součástí amerických dějin. Na konci druhé světové války však tenhle snímek potkal podobný osud, jaký u nás za komunistického režimu postihl četné pomníčky neznámých vojínů.
Střípek autentické skutečnosti, osud několika obyčejných mladíků, zachycených na snímku, se stal nástrojem státní propagandy a v jejích rukou se proměnil v prázdná nabubřelá hesla. Právě tahle proměna je hlavním tématem nového filmu Clinta Eastwooda Vlajky našich otců.
Eastwoodova válečná mozaika, inspirovaná knihou Jamese Bradleyho a Rona Powerse, se zaměřuje především na osudy tří vojáků, kteří se na fotografii objevili. Snímek vztyčování vlajky, který na titulní straně otiskly snad všechny významné americké deníky, záhy začal být vnímán jako symbol společného válečného úsilí všech Američanů. Vláda proto vydala příkaz, aby dotyční vojáci byli staženi z bojů. Doma ve vlasti pro ně chystala úkol poněkud jiného druhu: turné po velkých městech, propagující prodej válečných obligací, jež by naplnily státní kasu vyprázdněnou válečnými výdaji.
Z šestice vojáků zůstali naživu jen tři. Představují tři velmi odlišné typy, každý z nich se úplně jinak vypořádává s krvavou realitou bitvy i s rozjuchaným fangličkářstvím, které jej čeká doma ve Státech. Pohledný floutek Rene Gagnon (Jesse Bradford) se do bitevního pole zrovna nehrne, zato na propagačním turné, před objektivy fotografů a na tiskových konferencích se cítí jako ryba ve vodě. Jeho pravým opakem je Indián Ira Hayes (Adam Beach), který při veřejných akcích trpí a postupně se propadá do alkoholismu. Někde mezi těmito extrémy stojí John Bradley (Ryan Philippe), budoucí majitel pohřebního ústavu, jehož budou zážitky z bitvy o Iwo Jimu provázet v děsivých snech po zbytek života.
Clint Eastwood nevypráví příběh chronologicky, skládá jej dohromady v několika prolínajících se časových liniích. Díky tomu může znovu a znovu působivě stavět do kontrastu nesdělitelnou osobní zkušenost vojáka v bitvě – kdy tma, záblesky, výstřely a výbuchy splývají v chaotické peklo – a mediální představu „hrdinství“, která pro vojáky z Iwo Jimy už navždy zůstane jen prázdným pojmem.
Bitevní scény zachytil Eastwood v krátkých obrazech, jejichž barevnost kameraman Tom Stern potlačil na minimum. Nepřátelské Japonce v nich téměř nezahlédneme. Vše vnímáme očima jednotlivých vojáků, kteří jsou po vylodění na pustém ostrůvku, pokrytém černým sopečným pískem, zcela dezorientováni. (Při drastické scéně vylodění nelze nevzpomenout na obdobnou scénu ze Spielbergova Zachraňte vojína Ryana; jde ostatně rovněž o snímek ve Spielbergově produkci).
Válka je v Eastwoodově podání především jeden obrovský chaos, v němž je nesmírně snadné ztratit kamaráda nebo se ztratit sám. Už během plavby na Iwo Jimu optimistickou náladu naruší mrazivý incident, při němž z paluby jedné z bitevních lodí spadne voják do oceánu. Kamarádi mu nejprve vesele mávají v domnění, že plavidlo zastaví a jejich druhovi spustí záchranný člun. Jenže konvoj pluje dál a dál…
S černobílou strohostí záběrů z Iwo Jimy kontrastuje křiklavá barevnost oslav a mítinků na americké půdě. Dochází zde k absurdním výjevům – třeba když je oslavovaným vojákům předložena zmrzlina ve tvaru šestice vztyčující vlajku, zdobená červenou jahodovou polevou. Anebo když tři hlavní hrdinové musejí vztyčování vlajky opakovat na fotbalovém stadionu ve světle slavnostního ohňostroje, připomínajícího (právě jen jim) záblesky granátů z Iwo Jimy.
Režisér se snažil zakomponovat do příběhu i příběhy dalších vojáků, kteří později v bitvě zahynuli. Mezi nimi herecky vyniká zejména Jamie Bell (Billy Elliot, King Kong) coby ztřeštěný Iggy, mnozí další (zejména Paul Walker a Barry Pepper) v nepřehledném zmatku válečných scén spíše poněkud splývají s davem. Japonští vojáci jsou záměrně skrýváni zrahu diváků, oni i jejich vojevůdce (Ken Watanabe) dostanou hlavní příležitost v navazujícím snímku Letters of Iwo Jima).
Eastwood natočil snímek, který nabourává jeden z amerických válečných mýtů. Jeho ještě kontroverznějších souputníkem zřejmě bude film Letters of Iwo Jima, v němž Eastwood tutéž bitvu zachycuje z pohledu Japonců. V zahraničí vyvolal ještě příznivější ohlas než Vlajky našich otců; do českých kin dorazí o měsíc později.
