Výstřední Newyorčan Boris Yellnikoff (Larry David) odkládá život vyšší společenské třídy k ledu, aby se mohl oddávat svobodnějšímu životu. Nejraději však svou nekompromisní kritikou čehokoli a kohokoli krmí své kavárenské přátele, studenty šachu, obyčejné kolemjdoucí i samotné diváky. Odmítá se řídit jakýmikoli konvencemi a jeho životním krédem je: užívej si, co to jde. A tak, když se shodou náhod potká s mladou dívkou Melody (Evan Rachel Wood), obrátí znovu celý svůj život naruby. A nejen sobě… Stárnoucí Boris, naivní Melody, její sexy matka a upjatý otec procházejí postupně očistnou katarzí, v nichž se zbavují všech předsudků o „šťastném životě“.
Woody Allen opět přichází s komedií plnou svérázných názorů na mezilidské vztahy a znovu potvrzuje, že ve vztazích nefunguje nic a zároveň cokoli.
Woody Allen se vrací do New Yorku s komedií o misantropovi Borisovi a naivní Melody, která utekla od svojí spořádané jižanské rodiny. Když ji u podivínského a o mnoho let staršího Borise objeví její rodiče, místo toho, aby dceru odvezli domů, sami se zapletou do neméně bizarních romancí.
Boris před několika lety vyměnil místo renomovaného univerzitního profesora a svou krásnou, inteligentní a úspěšnou ženu za staromládenecký život v sešlém domku, protože jednoho dne pochopil, že v naší povrchní civilizaci není nic, oč by mělo smysl usilovat. Tomuto samozvanému géniovi, jemuž prý jen o fous unikla Nobelova cena za kvantovou mechaniku, nastaví zrcadlo až důvěřivá Melody, která bere všechny Borisovi sarkastické komentáře zcela vážně. Boris, odzbrojen její bezelstností, nechá Melody zpočátku jen na „pár nocí“ u sebe.
Námět k filmu načrtnul Woody Allen už v sedmdesátých letech a tehdy chtěl, aby roli Borise Yellnikoffa ztvárnil slavný americký komik Zero Mostel. Po jeho smrti však scénář odložil a vrátil se k němu až teprve nedávno. Mostela nahradil televizní showman Larry David, který už s Allenem spolupracoval na filmech Zlaté časy rádia (1987) a Povídky z New Yorku (1989). Manhattanský sarkastický misantrop, který má navzdory všem svým neurózám a psychózám vysoké mínění o sobě a malé o zbytku lidského pokolení, je návratem k mužským postavám, které ve svých starších filmech představoval sám Woody Allen.
O podobnosti s hlavní postavou filmu Užívej si, co to jde, říká Woody Allen: „Napsal jsem scénář, takže to určitě odpovídá způsobu, jakým se sám dívám na svět. Boris je ale postava, kterou jsem vytvořil. Nejsem to přesně já, spíš s velkou nadsázkou vyjadřuje mé pocity.“
Především je to ale neopakovatelné a svobodomyslné newyorské „klima“, které dovoluje Woodymu Allenovi natočit nesentimentální film o naplňování různých podob lásky. Režisérovo krédo „whatever works“, které dalo titul tomuto filmu, vyjadřuje Allenův názor, že: „cokoli, co neubližuje nikomu jinému, je v pořádku. A tak, jakýkoli bizarní romantický vztah, když funguje, tak funguje. A neplatí to jen o vztazích, ale i o práci, o zálibách, nebo třeba o tom, kde chcete žít. Jestli chcete žít na opuštěném ostrově, prosím, proč ne?“
Užívej si, co to jde je film o lidech, kteří nejsou šťastní, protože žijí tak, jak od nich očekává společnost. Jakmile si ale tento řetězec někdo dovolí narušit, spustí se dominový efekt plný překvapivých zvratů, na jehož konci je poznání, že na jakoukoli změnu není nikdy pozdě.
