Tlumočnice je thriller ze staré školy, v němž hlavním zdrojem napětí nejsou přestřelky, automobilové honičky a deviantní vrazi, nýbrž rozhodování postav ve vyhrocených situacích. Režisér Sydney Pollack, tvůrce žánrově spřízněných Tří dnů Kondora, vytvořil víc než standardní produkt. Jeho hrdinové a jejich příběh dokáží diváka téměř až do konce neustále překvapovat.
Na začátku je nutno překousnout značně nepravděpodobnou shodu okolností. Titulní hrdinka Silvia Broomeová (Nicole Kidmanová) pracuje v OSN jako tlumočnice z velmi vzácného dialektu afrického kmene Ku. Po pracovní době ve své kabině náhodně zaslechne dialog právě v tomto nářečí, vedený kýmsi ve zšeřelém sále Valného shromáždění. Vyslechnutý útržek rozhovoru naznačuje, že přímo v budově OSN se chystá atentát na prezidenta fiktivní africké země Matobo. Není divu, že když Silvia celou záležitost ohlásí na policii, vyšetřující agent Tobin Keller (Sean Penn) jí nedůvěřuje. Podezírá ji, že buď si komplot vymyslela – anebo je do něj sama zapletena.
V průběhu několika málo dní, které zbývají do příjezdu matobského lídra, navazuje Keller se Silvií zvláštní vztah. Čím hlouběji se noří do její osobní minulosti, tím více nalézá důkazů pro to, aby si ji zařadil mezi podezřelé. Neboť i Silvia pochází z republiky Matobo a v africké zemičce s tak pohnutou krvavou historií je do politiky zapleten opravdu každý. Ale namísto toho spojuje agenta a tlumočnici čím dál pevnější pouto důvěry, založené na společných zkušenostech. Oba totiž utrpěli a tragickou ztrátu blízkého člověka (a v průběhu filmu je postihne další). Jedním z hlavních témat filmu se tak stává pomsta a odpuštění. Tlumočnice v jedné scéně evokuje rituál kmene Ku: je-li někdo zabit, po roce od jeho smrti je vrah svázán a hozen do řeky. Pozůstalí oběti ho mohou zachránit, anebo nechat utonout. Ale pokud se rozhodnout pro pomstu, budou muset truchlit navždy. „Pomsta je líný způsob truchlení,“ říká Silvia.
Sean Penn i Nicole Kidmanová vytvořili plastické, přesvědčivé postavy, jejichž vzájemný vztah má daleko do obligátní milostné zápletky. Zejména Kidmanová, jak se o její postavě postupně dovídáme další a další informace, jako by odhalovala nové vrstvy své hrdinky: od newyorské profesionálky, která ve volném čase hraje na flétnu, přes mírumilovnou idealistku věřící v moc diplomacie až po rozervanou mstitelku. Ústřední dvojici snímek věnuje téměř veškerý prostor a pro vedlejší postavy v něm mnoho místa nezbývá; v pozoruhodné vedlejší roli Kellerovy nežensky hranaté kolegyně-agentky se však objevila Catherine Keenerová (Smoochy, V kůži Johna Malkoviche).
Tlumočnice je vůbec první film, který se natáčel v prostorách Organizace spojených národů včetně zasedacího sálu Valného shromáždění, a tvůrci tak dosáhli neobyčejně autentické atmosféry. Prostředí překypuje mnoha přesvědčivými detaily: když musí být budova kvůli banálnímu bezpečnostnímu poplachu vyklizena, je vidět, že pro její početné osazenstvo jsou podobné evakuace denním chlebem. V jedné z nejpřízračnějších scén zase matobský prezident cestou z letiště nostalgicky vzpomíná, jak jej před třiadvaceti lety Newyorčané vítali květinami; jako by ani neviděl podél vozovky davy demonstrantů, kteří ho obviňují z genocidy.
V samém závěru snímku bohužel jako by se tvůrci přesunuli o třídu níž. Vyústění filmu je totiž všechno, jen ne překvapivé a nešablonovité, a zatímco většina snímku je prostá obvyklých žánrových klišé, ve finále jich je vrchovatě. Tlumočnice přesto stojí za zhlédnutí – už kvůli možnosti vidět vedle sebe na plátně dva z nejlepších hollywoodských herců současné střední generace.