|
Vše vlastně začalo před asi dvaceti lety, kdy dětská klukovina zapříčinila autohavárii a smrt mladého manželského páru – přežila jen holčička, která odchází po silnici do mlhy a za níž se upřeně dívá jeden z provinivších se kluků.
|
Samozřejmě, že při odhalení se žena zhrozí – jak je možné, aby nějaký takový úchyl o ní všechno věděl, a ona o něm nic? Jak to, že zavinil smrt jejích rodičů? Pak ji však muž začne přitahovat – ví totiž o její minulosti díky pečlivému sbírání informací mnohem víc, než ona sama. A možná ví víc i o její současnosti a možné budoucnosti.
|
O tom, nakolik zodpovědně můžeme prohlásit, že známe sami sebe, své pohnutky, své cíle, co a jak nás vláčí životem – a proč. Každý z nás si klade podobné otázky, ptá se, odkud a kam jde, jaký je jeho úkol na zemi, kým skutečně je? Exaltovanou manažerkou, nebo matkou? Tanečnicí v baru, nebo možnou budoucí partnerkou a manželkou? Ženou, zmítanou vnitřními nejistotami, pochybnostmi, traumaty a rozpory, nebo ženou, která dokáže být pevná nejen navenek, ale i vnitřně?
Tomuto křehkému obsahu filmu je podřízen i styl vyprávění – jde spíše o jemné doteky, pocitové obrazy, než překotně vyprávěný děj. Ostatně využití kamery v tomto snímku patří ke špičkové ukázce kameramanského umění. Rovněž herecké výkony podtrhují celkový dojem z filmu, jenž má svou poetikou a určitou mystikou všedního dne velmi blízko k dílům Krzysztofa Kieślowského.
Ne každému podobný styl může takzvaně sedět – jde totiž o to film nevnímat jako telenovelu či romantický hollywoodský biják, ale spíše jako možnou sebereflexi svého života, kdy máte díky režisérovi možnost více přemýšlet o poselství filmu i nad tím, jak a nakolik zasahuje právě vás.
A pokud vás zasáhne alespoň trošku, není to s vašimi city nejspíše až zas tak marné.
