Komorní drama Isabel Coixetové Tajemství slov (La vida secreda de las palabras) produkované bratry Almodóvary je podmanivou exkurzí do světa dobrovolných i nedobrovolných trosečníků, v jejímž závěru se divák může cítit jako kost hozená hladovému psu.
Oproti předchozímu Můj život beze mne si Coixetová napsala lepší, rafinovanější scénář. Své téma vypráví pokorně, bez nutnosti zvýrazňovat jeho exkluzivitu. Velkou zásluhu na působivém výsledku má i Sarah Polleyová, která v hlavní roli podává vyčerpávající introvertní výkon.
Kdesi v Irsku leží továrna na igelity, do kterých se balí cokoli, co má zůstat čisté nebo nekontaminované. Pracuje tu směs domorodců a imigrantů z nejrůznějších koutů Evropy. Při práci musí dělníci a dělnice nosit ochranná sluchátka, jejich dialekty přeřvává jednotný hukot strojů. Subtilní blondýnka Hanna (Sarah Polleyová) sluchátka nenosí. Nosí naslouchátko. Také Hanna je přistěhovalkyně. Její nynější život je vyplněn jednoduchými stereotypy, které vytyčují její bezpečí a pevně jí ochraňují před venkovní bouří… aťsi tam klidně svítí slunce!
Hanna pracuje spolehlivě, ale za celé čtyři roky si nevybrala jediný den dovolené. A proto jí teď její šéf posílá na víceméně nucené měsíční prázdniny. Nabízí jí katalogy s exotickými destinacemi, Hanna ale raději zamíří na sever. V restauraci vyslechne hovor, v němž Victor (Eddie Marsan) řeší krizovou situaci na ropné plošině: při neštěstí přišel jeden člověk o život, druhý utrpěl popáleniny a Victor pro něj na pár dní shání ošetřovatelku. Hanna se mu ihned nabídne. Prý je sestřička a o Josefa (Tim Robbins) se postará. Victor bere Hannu bez meškání na plošinu. Hromada kovového šrotu uprostřed pustého moře připomíná osamocený útes. Silou vůle se na něm drží pár živočichů, které proud života zanesl na nehostinné místo, kteří ale zároveň nehodlají jen tak zemřít. Hanna pozná osamělého kapitána Dimitrije (Sverre Anker Ousdal), ekologa Martina (Daniel Mays), který měří sílu vln a zkoumá na zdejší poměry exotické škeble i veselého kuchaře Simona (Javier Cámara).
Jádro snímku však leží v Josefově pokoji. Popálený těžař je dočasně slepý, a tím pádem Hanně vydán na milost. Josef se Hanny vyptává na její vzhled i život, žádá po ní, aby jí mohl říkat Cora. Hanna svolí, ale ani Josefova výřečnost, nenucený šarm nebo bezmocnost jí nepobídnou k více než jednoslovným odpovědím. Kouzlo nevyřčeného, jemným úsměvem rozechvělá Hannina tvář, pátravý avšak tupý Josefův zrak, to jsou prvky, kterými Coixetová naplňuje Tajemství slov po okraj. Po nocích Hanna poslouchá z Josefova mobilu zoufale zamilovaný vzkaz jakési ženy, což podtrhuje samotu hrdinů ještě důrazněji, než monotónní vlnobití.
Tajemství slov trošičku ztrácí šťávu jenom v přechodu mezi křehkým úvodem a závěrečnou třetinou, kde Coixetová zapáleně odhalí své pravé záměry. Rutinní, lehce absurdní život na plošině je zachycený celky na plošinu a detaily na zbloudilou husu. Působí to jako poněkud zbytečné vršení minut před nečekaně drtivou bouří.
Titulní role Sarah Polleyové je jedinečná. O Hanně se první hodinu vůbec nic nedozvíme. Ale herečka, která téměř nezmizí z plátna, dokáže jemnými a tichými gesty postavu rozvíjet nečekanými směry a držet diváka v napětí. Josef Tima Robbinse je v posteli a s prvotřídním mejkapem popálenin vůči introvertní Hanně funkční protiváhou – otevřený, poživačný, s výrazem bohéma.
Ruční a často desaturované záběry Jeana-Clauda Larrieua (spolupracoval s Coixetovou i na Mém životě beze mne) propůjčují snímku někdy až dogmatický nátěr, minimálně ale vtahují diváka do středu děje.
