Slovo opus je přitom nanejvýš vhodné: film sestává ze 180 tisíc animačních okének (1,5 x více, než Miyazakiho Cesta do fantazie), 400 3D střihů, rozpočet přesáhl ohromujících 20 miliónů USD a práce trvala 8 let.
Steamboy se odehrává v polovině 19.století ve staré dobré viktoriánské Anglii. Žije tu mladý vynálezce Rei. Krátce před první Světovou výstavou Expo mu dědeček Roid z Ameriky pošle tajemný vynález – „Steam Ball“, čili „Parní kouli“. Jak to tak bývá, prvotní nadšení nad zázračnou mašinkou brzy vystřídá poznání, že ona je to pěkná mrška. Nebo spíš mrcha. Navíc jistá organizace s ideálně zlodušským názvem Ohara Foundation zatím už vyslala muže, aby vynález zabavili, neb jej chtějí využít k nekalým praktikám evidentně globálního rozměru. Sci-
fi prvkem ve Steamboyovi je i způsob nakládání s dobou. Ve dnes už romantických reáliích éry průmyslové revoluce totiž Ôtomo nejen představuje, ale hned realizuje sny tehdejších vynálezců. Lidé tak mají skafandry, tanky, i létající přístroje. Použití vojáků vybavených střelnými zbraněmi a přitom navlečených do rytířského brnění mi samovolně evokuje Miyazakiho postkatastrofickou pohádku Naushiicu.Svým apokalyptickým námětem pak Steamboy nepřipomíná jen Akiru, ale třeba i nedávný Tezukův Metropolis, k němuž psal Ôtomo scénář.
Výtvarný styl charakterizují evropsky vypadající koblížkovité tváře s dětsky velkýma očima. Kamera je rozmáchlá, technická vybroušenost animace samozřejmá, hudba velkolepá. Páchal ji Steve Jablonsky, autor kompozic z Pearl Harboru. Dívá se na to pěkně a námět se nezdá být vůbec marným. Díky obecně přístupnému tématu i zřejmě nepříliš brutálnímu zpracování akčních scén (pro opak viz Akira) by mohl Steamboy oslovit poměrně široké publikum, i když rodiny s dětmi to asi nebudou.
