Star Trek, to byla legenda vesmírného sci-fi. Ale to bylo kdysi. V devadesátých nastoupila space opera Babylon 5 (1994–2006), v nultých pak Battlestar Galactica (2004–2009). Ve srovnání s nimi vylíží Star Trek jako utopistická pohádka, které se dnes posmívají dětičky. Věrni mu zůstali jen nostalgici. V nouzi nejvyšší byl povolán seriálový guru J. J. Abrams a jeho tým (Alex Kurtzman, Roberto Orci, Damon Lindelof…), aby staré značce dodali nový lesk. Jejich celovečerní Star Trek není ani remakem, ani prequelem. Vlastně se jedná o regulérní pokračování – v rámci toho, co pravidla Star Treku umožňují. Tedy skoro všechno.
Roku 2233 se vesmírná loď USS Kelvin setkala s hrozivým nepřítelem. Proti rozlícenému Romulanu Nerovi (Eric Bana) neměla šanci. Nero a jeho muži totiž přicestovali z daleké budoucnosti a jejich cílem je pomstít zničení své domovské planety. Jako první má přijít na řadu Vulkán. Tedy místo, odkud pochází ten, jemuž Nero klade neštěstí za vinu – velvyslanec Spock (Leonard Nimoy). První klání Spojené federace planet s Nerem přesto zrodilo hrdinu: důstojník George Kirk (Chris Hemsworth) se tehdy ujal povinností kapitána a za cenu vlastního života zachránil stovky jiných. Včetně svého novorozeného syna. Za pětadvacet let bude z Jamese T. Kirka (Chris Pine) nadějný, ale svéhlavý kadet, jenž si snadno znepřátelí upjatého kolegu Spocka (Zachary Quinto). Když se Nero objeví podruhé, oba se řízením osudu ocitají na palubě USS Enterprise…
Poučen z předchozích nezdarů, narouboval J. J. Abrams na starý obsah formu akčního dobrodružství 21. století. Hrdinové znovu putují z planety na loď a pak k jiné planetě, načež vše vyvrcholí několikaminutovou vesmírnou přestřelkou. Potud nic nového. Vesmír Star Treku dokázal Abrams v detailech polidštit. Původní hrdinové by jistě nezamířili do zaplivaného pajzlu. Pokračuje také trend provazování filmů s on-line hrami či comicsem. Zájemci o příběh zlostného Nera musejí sáhnout po comicsové minisérii Star Trek: Countdown (2009).
Klasický startrekovský problém v podobě upovídanosti vyřešil Abrams angažováním komediálně zdatných herců, díky nimž i konverzace hladce odsýpá. Vedlejší role zastali komici z povolání Simon Pegg (inženýr Scotty) a John Cho (pilot Sulu), jimž zdatně sekundují Anton Yelcin (ruský navigátor Chekov) či Karl Urban (lékař McCoy). Z ústředního dua Zachary Quinto (Spock) a Chris Pine (Kirk) vyniká druhý jmenovaný; zlatého chlapce se štěstím v lásce i válce a noční můru nadřízených vystihl snad ještě lépe než William Shatner samotný.
Zato Eric Bana se jako Nero přiradil po bok slavných herců (Christopher Plummer, Malcolm McDowell), pro něž se stala role startrekovského padoucha vysmívanou epizodkou v životopisu. Nescházejí herecká překvapení ve vedlejších rolích: (naposledy?) se vrací Leonard Nimoy jako zestárlý Spock. Vulkáncova otce Sareka hraje Ben Cross, matce Amandě propůjčila tvář Winona Ryderová. Kapitána Christophera Pikea zosobnil Bruce Greenwood.
K původním startrekovským dobrodružstvím se to Abramsovo má asi jako nové Star Wars ke starým. Zřetelným příkladem je scéna z ledové planety, kde ústředního hrdinu pronásledují dvě digitální stvůry. Stejná tříminutovka je i ve Skryté hrozbě (1999). Tvůrci chtěli ukázat novou třídu vizuálních efektů, v příběhu ale tato sekvence nic neznamená. Teenagerské publikum je okouzleno rozpohybovanou kamerou, která dává zapomenout na „divadelní“ aranžmá Star Treku. Shatner, Nimoy a spol. teď vypadají proti novým hrdinům jako banda páprdů, ale měli své naivní kouzlo. Tenhle Star Trek je dokonale vypočítaný a vypočítavý. Úkol získat nové diváky se podařil, ti staří ale budou právem rozpačití.
