Riskantní mise se povede, z jejich nezávazného sexu vznikne láska a děj se přesouvá do Londýna, o mnoho měsíců později (ale pořád ještě za války), kdy se milujícím manželům a jejich malému potomkovi začnou dít úplně jiné, ale pořád vrcholně dramatické věci...
I kdyby se první polovina filmu neodehrávala v Casablance, bylo by celkem jasné, že se Robert Zemeckis snažil natočit něco jako novou verzi slavného filmu s Bogartem a Bergmanovou.
Klíčící láska dvou nadpozemsky elegantních lidí v okupovaném městě uprostřed pouště a uprostřed nebezpečí... Ano, o to tady jde, a je příjemné se na to dívat. Je to nostalgické, mírně naivní, ne vždycky úplně logické (špičková agentka si ve městě plném francouzů vymyslí, že její manžel je rodilý Pařížan, aniž by tušila, jak dobře tento umí francouzsky)... Ale funguje to a líbilo se mi to snad i víc než Casablanca (na kterou jsem přeci jen příliš mladá generace a beru ji jako film pro pamětníky).
Bohužel, druhá polovina filmu není tak vydařená. Začne zcela jiná zápletka (která je kompletně vyzrazena v traileru, jak má Zemeckis ve zvyku), a film se změní v detektivku, ve které zoufalý Pitt, tlačený časem, musí získat zásadní informace z minulosti své manželky. A dělá to tak důkladně, že pro něj není problém ani zaletět si kvůli tomu na pár hodin do okupované Francie a vystřílet tam tucet Němčourů...
Problém je v tom, že i když je to natočeno jako detektivka, na jejím konci jsou pouze dva možné výsledky, a divákovi je celkem brzy jasné, co z kterého z nich může vyplývat. Ať se Zemeckis snaží děj jakkoliv zašmodrchat a přidat libovolné množství další postav, na jednoduchosti základního dilematu to nic nemění a jen je vše zbytečně zašmodrcháno - protože logika děje je pořád spíše vedlejší a oba hlavní hrdinové dělají překvapivé množství zásadních omylů (vzhledem k tomu, jak profesionální špioni mají být).
Konejšil jsem se nadějí, že některá z těch drobných odboček a zdánlivě zbytečných postav bude využita k nějakému opravdu nečekanému zvratu, ale nestane se to. Film skončí po té spoustě zvratů a nejistoty až překvapivě předvídatelně.
Rozhodně filmu nevytýkám, že manipuluje s divákovými emocemi! Je to od první minuty jeho hlavní účel. Vytýkám mu, že jsou s jeho přibývajícími minutami ty jeho prvoplánovité manipulace stále více a více ředěny něčím, co se tváří jako detektivka, ale je nepříliš dobrá a zbytečná detektivka. Zabrečel bych si i bez ní.
Jak jste asi už pochopili, Spojenci jsou naprosto ideální film pro návštěvu se standardní heterosexuální ženou.
Hodnocení: 70%
