Keaton nebo Chaplin? Clapton, nebo Hendrix? To jsou otázky, které vzrušují hrdiny nejnovějšího snímku italského mistra Bernarda Bertolucciho. Ten se filmem Snílci (The Dreamers) vrací do Paříže romantického roku 1968. Autor provokativního Posledního tanga v Paříži, výpravného Posledního císaře anebo Obležení ve Snílcích se sladkou nostalgií exponuje amerického mladíka Matthewa, milovníka
Bertolucci se prostě ve Snílcích lehce a s potěšením starého matadora vrací na své oblíbené místo a nezbývá, než vyslovit RESPEKT.
Láska k filmu, bezstarostné nicnedělání a pozadí revolty vytváří velmi silnou atmosféru bijáku, kterou zastřešují brilantní výkony mladých herců. Snílci jsou jedním z mála filmů, při kterých se dá přemýšlet, a zároveň je radost na ně koukat.
Bertollucci prokazuje hluboce propracovanou strukturu obrazu: průhledy, zdrcadlové odrazy, odkazy ke slavným dílům- kompozice jak hrom. Světla jsou přesná, neviditelný střih o sobě dá občas vědět virtuózním sólíčkem… Snílci jsou pomalým kinem pro milovníky filmu.
