Gargamel unese Šmoulinku, která kdysi dávno taky byla Naplecha (ale Taťka Šmoula ji zmodřil) a zná recept na magickou šmoulí esenci, která z Neplechů dělá Šmouly. Gargamel doufá, že z ní ten recept dostane psychickou manipulací (ve filmu skutečně je souvětí "Jsem tvůj otec. Nahlédni do svého srdce a poznáš, že je to pravda."), a že si tudíž bude moci vyrobit nekonečné množství Neplechů, ze všech udělat pomocí esence Šmouly a pak je držet v podemním pařížském koncentráku, kde z nich bude modrou energii vysávat a ovládne svět, pochopitelně.
Taťka Šmoula a tři velmi nevhodně zvolení Šmoulové (Sprosťák, Nemehlo a Gay Narcis) se vydávají na záchrannou misi do Paříže, spolu s Neilem Patrickem Harrisem, jeho ženou, jeho synem, a jeho nevlastním otcem (Brendan Gleeson). Ve Šmoulím světě se tentokrát odehrává ještě menší část filmu.
První Šmouly jsem viděl v polo-komatickém stavu při desetihodinovém letu do Japonska, takže si nejsem jist, jestli tehdy mé smysly správně fungovaly - nicméně jsem tehdy byl příjemně překvapen, že film celkem odsýpal a chvílemi jsem se i zasmál.
Bohužel, Šmoulové 2 trpí zcela typickými neduhy nekvalitních pokračování.
Je v nich několik nových postav, takže ve výsledku každá z postav má méně času na plátně a má méně možností, jak odůvodnit svou existenci. Například Harrisův malý synek se ve filmu prostě jenom VYSKYTUJE, a od začátku do konce vůbec nic neudělá.
Jistý šarm prvního dílu spočíval v tom, že se divák SEZNAMUJE s postavami a poznává, jak se (v této filmové verzi) chovají a jak vypadají. To samozřejmě v pokračování odpadá, takže Gargamel je pořád stejný Gargamel, Azrael je pořád stejný Azrael (jenom je teď navíc na Facebooku), a tak dále...
A konečně, scénář je méně nápaditý. Zbytečně překombinovaná zápletka nevede k ničemu zajímavějšímu, než k tradičním praštěným honičkám a k dost trapným srdcervoucím momentům ("kdo je moje pravá rodina?").
Děti se pravděpodobně nudit nebudou, protože se pořád něco barevného trojrozměrného děje a někdo pořád hlasitě povykuje. Ale bohužel u druhého dílu už neplatí, že by byl snesitelný i pro dospělé. Pár bizarně nedětských vtipů (narážky na My Fair Lady a Snídani u Tiffanyho) to rozhodně nespraví.
A kromě toho:
Hodnocení: 40 %
