Jack Black je člověk, pro kterého je rock všechno. Led Zeppelin je pro něj víc než Beethoven. Joan Cusack je šilhající a upjatá ředitelka školy, velmi dobré školy.

Jack Black na začátku filmu skočí v rockovém deliriu naležato mezi obecenstvo, to se rozestoupí a on se rozbije. Kapela nechce rozbitého hráče. Joan Cusack zavolá zrovna ve chvíli, kdy leží už třetí den v letargii doma. Potřebuje záskok do jedné třídy. Jack Black to vezme za kolegu. Dostane na starost hudební třídu. Děti umějí na různé nástroje a to je právě to, co Black potřebuje. Chce sestavit rockovou kapelu, o kterou přišel. Rozdělí dětem funkce od kytaristy po manažerku a učí je, co je hard-rock, pop-rock a co psychedelický rock. Kdo jsou The Who a kdo Pink Floydi.

Možná by na tom nebylo nic zvláštního, kdyby toho muže jménem Dewey Finn nehrál právě Black. Chodí ve vytahaných manšestrácích, cíp košile kouká ven, jezdí dodávkou, co kouří jako auta v Krausově Městečku. Ale to, co umí dělat hubou, je fenomenální. Kroutit jí, zvedat koutky úst, házet v ní bramborou, špulit, mračit se, puklit. Děti to berou a toho zvláštního podivína si dokonce oblíbí. Má něco v sobě, „drive“ se tomu říká. Jsou s ním, i když jde paní ředitelka na kontrolu výuky. A my už dobře tušíme, že se blíží průser. Že na ty rockové dýchánky dřív nebo později někdo přijde a někdo z těch vysoce postavených rodičů to jen tak nenechá. A zároveň víme, že se to musí stát po hollywoodsku. Per aspera ad astra. A tak přijde vrchol - výchovný koncert. Rodiče zuří a chtějí své ratolesti vytáhnout ze spárů pekelníka. Když v tom…

Je to veselý film. Měli by ho vidět všichni rodiče, kteří považují rock za věc od ďábla. A měly by ho vidět děti, které si myslí, že něco se učit je blbost. Je to velmi dobře zahraný film s jedním mistrem a dobrými sekundanty.

Režisér Richard Linklater začínal jako nezávislý americký režisér. Jeho filmy měly dobrý kritický ohlas, na MFF v Torontu způsobily roku 2001 senzaci jeho filmy Walking Life a Tape. Tohle je komerční film. Není to film ke kritické analýze, k rozebírání poloh kamery a hry světla a stínu. Je to dobrý komerční film. Tedy film, po kterém neodcházíte z kina s prázdnou hlavou. Co víc chtít.