Nedá se říct, že by Hollywood chrlil velké množství kvalitních komedií. Mezi těmi všemi buddy movies (Policajti na baterky), rodinnými (Bláznivá školka), bláznivými (Plnou parou vzad!) a romantickými (Krásná pokojská) komediemi poslední doby, se najde jen minimum opravdu povedených a zábavných snímků. Když se pak objeví inteligentní komedie plná chytrého humoru, u které se divák báječně baví, je to takový malý svátek. V loňském roce se v našich kinech našly hned dvě takové perly. Šlo o filmy Mezi námi děvčaty a romantickou Lásku nebeskou. Oba tyto snímky si vysloužily nominaci na letošní Zlaté Glóby a nominace se nevyhnula ani další výborné komedii, která právě míří do našich kin pod názvem Škola ro(c)ku.
Dewey Finn je nadšený rockový hudebník, který se vůbec neobtěžuje s hledáním něčeho, co by se podobalo práci. Stále doufá, že jeho kapela konečně prorazí díky soutěži Souboj kapel a on se stane slavným. Jeho spolubydlící Ned Schneebly, živící se jako zaskakující učitel, si právě nabrnkl novou přítelkyni, která je neskutečně otravná. Neustále jej štve proti Deweymu a ten si musí vyslechnout kázání o tom, že je načase najít si práci a zaplatit nájem. Dewey si z nedostatku peněz vrásky nedělá, ale něco se v něm zlomí, když jej kolegové z kapely jednoho dne znenadání vykopnou. Když pak zazvoní telefon a ve sluchátku se ozve ředitelka (roztomile upjatá Joan Cusacková) jedné soukromé základní školy s prosbou, aby se pan Shneebly dostavil a zaskočil za jistou učitelku, uchopí Dewey příležitost za pačesy. Vydává se za Neda a dostane místo učitele v prestižní škole. Jeho školící metody jsou ovšem notně pochybné. Na své žáky jednoduše kašle, ale jen do chvíle, kdy v nich odhalí hudební talent. A v jeho hlavě se zrodí geniální nápad… utvořit ze své třídy rockovou kapelu, která se ve výsledku utká s ostatními hudebníky na Souboji kapel. Sestavování kapely a příprava na velký koncert může začít…
Scénář Mikea Whitea (Orange County, seriál Dawsonův svět) není samozřejmě nějakým filmovým veledílem, ale rozhodně se mu nedá upřít jistá nápaditost. White výborně rozpracoval postavy a podařilo se mu napsat opravdu vtipné scény. Příběh je zcela prostý, ale jak se říká, v jednoduchosti je krása. A vůbec nevadí, že se Škola ro(c)ku nevyhýbá klasickým klišé, které zastupuje už základní zápletka filmu, kdy životní ztroskotanec nabere sílu, aby dosáhl úspěchu, což se mu také povede. Co se týče režie, té se zhostil donedávna nezávislý režisér Richard Linklater (Omámení a zmatení, Předměstí). Dodal snímku příjemnou atmosféru a celý film se v jeho neokázalé režii nese ve velmi pohodovém duchu, přičemž tou hlavní devizou zůstávají herci. Tím se dostáváme k hlavní hvězdě filmu, Jacku Blackovi (Těžce zamilován, Pekelná ženská), pro kterého je Škola ro(c)ku v podstatě jednou velkou one man show.
Postava „šíleného“ Deweyho byla Blackovi napsána přímo na tělo jeho kamarádem scenáristou Mikem Whitem, který si ve filmu zahrál spolubydlícího Neda. A právě Jack Black je největším lákadlem filmu. Role Neda se trochu podobá Blackově postavě z filmu Všechny moje lásky a rovněž podává velmi "odvázaný" výkon. Jeho herectví založené na mírném přehrávání z něj dělá jedinečného komika. Najdou se samozřejmě i tací, kteří jeho herecké způsoby neuznávají, ale myslím, že po zhlédnutí Školy ro(c)ku možná přehodnotí svůj názor. Blackovi alias Deweymu jeho vášeň vztahující se k rockové hudbě absolutně věříme a on své nadšení přenáší přímo z plátna na diváky. A pro ty není problém mu fandit v jeho snažení, udělat z dětí tu nejlepší rockovou kapelu na světě. Divák mu drží palce při jeho cestě do velkého finále, kde se mají děti utkat o přízeň posluchačů na prestižním Souboji kapel.
Škola ro(c)ku je vtipná, nápaditá a nenajdeme zde téměř žádné hluché místo. Příběh má náležitý spád a to vše je ještě korunováno výborným komikem (a hudebníkem) Jackem Blackem v hlavní roli (za níž byl nominován na Zlatý Glóbus), jemuž zdatně sekundují všichni zúčastnění dětští představitelé, jakožto žáci snažící se panu učiteli udělat radost. Zdá se, že se objevil první adept na titul „komedie roku“. Mimochodem, fanoušci rocku si určitě přijdou na své.