Když se 19. dubna 1987 mihl pořadem The Tracey Ullman Show krátký animovaný skeč o žluté rodince, která není zrovna vzorovou americkou domácností, nikdo netušil, jaký cirkus se právě rozpoutává. Od té doby trhají Simpsonovi jeden rekord za druhým. Jsou kupříkladu nejdéle trvajícím americkým sitcomem současnosti (vysílají se od roku 1989 až dodnes a nedávno oslavili čtyřstou epizodu). Ba co víc: dokázali, že animák nemusí být primárně určen dětem. Však mají také celou řadu následovníků, žádný z nich se ale věhlasu ani kvalitám Simpsonových nepřiblížil.

Ač se Simpsonovým velmi rádi od srdce zasmějeme, skutečnost je hořká: každý z nás se ztotožní mnohem spíš s nimi než s příběhy o dokonalých rodinkách. Původně byl hlavním hrdinou našeho seriálu nezdárný synek Bart, netrvalo ale dlouho a ústřední roli si přisvojil jeho tatík Homer. Obézní lenoch s plechovkou piva v jedné a televizním ovladačem ve druhé ruce. Natvrdlý chlapík, používající mozek jen v nejkrajnějších případech a vyžívající se v katastrofálních přehmatech. Nesnášenlivý človíček, jenž si rád cokoli „vypůjčí“ od dobráckého souseda Fladerse, pospí na kázání reverenda Lovejoye, postěžuje kamarádům v hospodě U Vočka a zas a znovu zklame svou oddanou ženu Marge. A nezapomínejme ani na nejchytřejšího člena rodiny, druhorozenou Lízu, které pocity vykořenění rozhodně nemůžeme vyčítat, nebo na benjamínka Maggie, která bez oblíbeného dudlíku nedá ani ránu a jež za dvacet let ještě nepronesla jediné slůvko... Jenže oblíbených figurek, které si ihned zamilujete, je tu mnohem víc: natvrdlý šéfpolicista Wiggum, suchopárný školní ředitel Skinner anebo třeba místní magnát Burns, jenž snad pamatuje ještě americkou válku o nezávislost.

Seriálové tradice si žádají, aby vše proběhlo podle zaběhaných pravidel. Aby úvodní titulky otevíral Bartův školní trest a zakončila je rodinná schůze na gauči před televizí. Aby před světem zůstala utajena poloha domovského Springfieldu. Anebo aby valnou většinu postav namluvil osvědčený tým imitátorů. Právě jim jsou svěřováni desítky postav a postaviček, které na obrazovce pravidelně vídáme. Nejslavnějším z nich je Hank Azaria (hrál v komediích Ptačí klec a Zlatíčka pro každého, dnes je protagonistou seriálu Huff). Dan Castellaneta například namlouvá Homera Simpsona, ale taky klauna Šášu, Barneyho a starostu Quimbyho. Julie Kavnerová zase stíhá Marge a její sestry Petty a Selmu. Díky popularitě se ale na seriál záhy začaly nabalovat celebrity všeho druhu, které rády namluví sebe sama, i když jsou obvykle představeny ve veskrze nelichotivé podobě.

Klasikou se už staly epizody, jež si střílí z populárních filmových žánrů: pokud snad Homer zamíří do vesmíru, buďte si jisti, že se to parodiemi na 2001: Vesmírnou odyseu, ale i na filmy o útočných mimozemšťanech bude jenom hemžit. A když zavítá k Simpsonům anglická chůva a zapěje první ze svých songů, Mary Poppinsová aby zezelenala závistí.

Simpsonovi mají zkrátka styl a směr. A přestože se za těch dlouhých dvacet let tvůrci zákonitě vyhnou opakování a vykrádání sebe sama, i ty nejnovější díly stále ještě zůstávají nadmíru vtipné, ba nedostižné. Každý divák si najde to svoje. Za příklad si zvolme satirické momentky, jízlivě se navážející do americké minulosti, současnosti a snad i budoucnosti. Když si někdejší první dáma Barbara Bushová postěžovala, jak jsou ti Simpsonovi zlí a oškliví, mohla si být jista, že se zanedlouho v seriálu objeví v nepříliš lichotivém světle. A tak se jednoho dne nejmenovaný prezident na penzi přistěhuje naproti Simpsonovým a svede s Homerem nefalšovanou sousedskou válku.

To Bill Clinton a Al Gore se stihli prohlásit za fanoušky seriálu a dostali šanci namluvit „své“ postavičky. Když si z nich seriál vystřelil jenom trochu, výzvu přijali. Když je však znectil natolik, jak se na Simpsonovy sluší a patří, oba s díky odmítli a dali prostor svým imitátorům...

Přes všechnu schopnost strefovat se do společenských konvencí a pseudomoralizování se ale Simpsonovi přece jen přiklánějí k těm správným hodnotám – k hodnotám rodinným. Aneb ať už je rodina sebepodivnější a sebedysfunkčnější, stále ještě je to rodina a její členové musí držet při sobě. A také drží, i když si ještě před chvílí šli po krku, činili si všemožné naschvály anebo si prostě jen nevědomky ubližovali. A v tom jsou Simpsonovi upřímnější a pravdivější než mnohé jiné seriálové návody na rodinné štěstí.

Čekání na filmovou verzi Simpsonových bylo dlouhé, snad se ale vyplatilo. Jejich nejvýraznějšímu konkurentu, seriálu Městečko South Park, se přechod na plátna (South Park: Peklo na Zemi, 1999) vydařil náramně. Svého času zazářil i Méďa Béďa (1964). Jiné vstupy mezi filmové hrdiny ale dopadly katastrofálně. Jen si vzpomeňte na Toma a Jerryho (1992), kteří byli svými tvůrci přinuceni ke spolupráci. Jak perverzní! Zárukou vysoké kvality Simpsonových ve filmu by měla být scenáristická účast jejich otce Matta Groeninga, ale taky produkčním zajištěním ze strany skoroklasika hollywoodské komedie Jamese L. Brookse, který má na svědomí hořké komedie Vysíláme zprávy (1987) a Lepší už to nebude (1997). Režíruje David Silverman, který se podílel na Příšerkách s. r. o. (2001) a Době ledové (2002).

A o čem Simpsonovi ve filmu vyprávějí? Ke katastrofě se ve Springfieldu schylovalo už dlouho. Nyní k ní došlo. Nemá ji na svědomí nikdo jiný než místní hňup číslo jedna Homer Simpson. Ten se jaksi zapomněl a s odpadem si to zamířil k místnímu jezeru. To by u něj nebylo nic neobvyklého. Neobvyklé jsou pouze následky. Nic se nedá dělat, jezero je zamořeno a Springfield je označen za nejznečištěnější místo v Americe. A jako takový musí být odříznut od světa. Simpsonovi jsou z města okamžitě ostrakizováni. Nastává Homerova odysea za nápravou svých chyb a hlavně za vyváděním dalších malérů. No a vedle toho musejí naši hrdinové překazit plány zlotřilého Russe Cargilla (Albert Brooks). A kým se Simpsonovi potkají? Kupříkladu s Erin Brockovichovou, členy skupiny Green Day anebo s prezidentem Spojených států, Arnoldem Schwarzeneggerem samotným.