Přestože o herecké úspěchy usiluje již od svých dětských let, z nevýrazné hvězdičky romancí a akčních filmů se ženou, kterou zbožňují fanoušci po celém světě a která udává módní trendy, se stala až po třicítce. Nezasloužil se o to žádný z filmových hitů, ale televizní seriál Sex ve městě (1998-2004), v němž ztělesnila milostně tápající novinářku Carrie Bradshawovou. Úlohu si zopakovala také ve filmu, neorginálně nazvaném Sex ve městě (2008).
Sarah Jessica Parkerová se narodila 25. března 1965 v městečku Nelsonville, stát Ohio. Už od raného dětství se věnovala zpěvu a baletu, díky nimž se brzy postavila na divadelní jeviště i před televizní kamery. Profesionální dráhu započala v ohijském souboru Cincinnati Ballet a poté, co se její rodina přestěhovala na předměstí New Yorku, uspěla též na Broadwayi (muzikál Annie, v němž se objevovala v letech 1977 až 1981, v posledních dvou letech pak v titulní úloze kurážné siroty). Jako devítiletá se představila na televizních obrazovkách v ústřední roli baletu The Little Match Girl (1974), vzniklého na motivy pohádky Hanse Christiana Andersena Děvčátko se zápalkami.
Přes počáteční úspěchy ve světě muzikálu i baletu (zmiňme jen studium na prestižní American Ballet School či členství v American Ballet Theatre) prchla nakonec Parkerová od tance a zpěvu k činohře. S úvodem osmdesátých let dostala možnost zazářit v teenagerském sitcomu Square Pegs (1982-1983) a využila ji bezezbytku. V úloze obrýlené knihomolky Patty Greenové naznačila své komediální nadání a navíc si získala první obdivovatele. A také příležitost rozšířit své herecké působení i na plátna kin. V rychlém sledu se představila dokonce ve čtveřici hlavních úloh, například v dramatu Somewhere, Tomorrow (1983) o dívce překonávající smrt svého otce či ve dvojici tanečních filmů, dramatu Bez dozoru (1984) a komedii Girls Just Want to Have Fun (1985), v nichž se Parkerová shodně představila v rolích rozdováděných mladých dívek, jež si užívají života. Hvězda drobné blondýnky začala tehdy stoupat především v očích jejích náctiletých vrstevníků. Právě tehdy začíná její dráha herečky, která svou účastí okrašluje nepříliš výrazné snímky všech žánrů, mezi nimiž neschází dětské sci-fi (Flight of the Navigator, 1986) ani drama z thajské věznice (Dadah znamená smrt, 1988).
Jestliže se v polovině osmdesátých a na počátku devadesátých let Parkerová uplatnila převážně v televizních sériích, znamenalo to pro ni spíše jen výplň přechodného období mezi filmovými úlohami teenagerek a dospělých žen. Přesto se jí jak v rodinném seriálu A Year in the Life (19986-1988), když ztělesnila volnomyšlenkářskou Kay, střetávající se s konzervativní rodinou svého muže, tak i jako odhodlané státní zástupkyni Jo Ann Harrisové v seriálu z právnického prostředí Equal Justice (1990-1991) podařilo navázat na televizní úspěchy ze svých počátků. A drama podle skutečných událostí In the Best Interest of the Children (1992) bylo jednou z mála příležitostí, kde mohla Parkerová prokázat úroveň svého dramatického herectví – opilecká a milence střídající Callie Cainová bojující o své dcery je patrně její nejvýraznější hereckou úlohou vůbec.
Po roce 1991 se s jejím návratem do filmu před Parkerovou pozvolna otevírala možnost vstoupit do úzkého kruhu výrazných představitelek romantických hrdinek. Snad za to mohly tuctové scénáře, snad nedostatek hereckého charismatu, jež nedokázaly nahradit ani půvaby Parkerové – vstup mezi elitní protagonistky romancí se zkrátka nekonal. Po komedii Stevea Martina Příběh z Los Angeles (1991) o meteorologovi hledajícím dívku svých snů, se Parkerová představila po boku Nicolase Cage v nedůvtipné romanci Líbánky v Las Vegas (1992) jako učitelka Betsy, již její snoubenec-gambler prohraje s profesionálním karbaníkem. Relativně nejlépe se vedlo nezávislé hořké romanci Rapsodie v Miami (1995), která těžila z hvězdného obsazení(Antonio Banderas, Mia Farrowová) i z tehdy celkem neotřelého příběhu mladé neurotičky Gwyn, váhající se zásnubami se svým přítelem Mattem.
Nebyly to však pouze romance, kde mohla Parkerová zazářit. Představila se ve fantastické komedii (Hokus pokus, 1993), akční krimi (Na dostřel, 1993), lékařském thrilleru (Smrtící léčba, 1996) i vztahové komedii (Klub odložených žen, 1996) – pokaždé však platilo zlaté pravidlo platné pro valnou část její kariéry: nevalný scénář plus „okrasná“ role hlavní ženské hrdinky rovná se zmařená příležitost. Čestné výjimky z pravidla tak tvoří pouze dvojice snímků režiséra Tima Burtona – především úloha milenky „nejhoršího režiséra všech dob“ herečky Dolores Fullerové v životopisné tragikomedii Ed Wood (1994) by rozhodně neměla upadnout v zapomnění. Obdobně mistrně však Parkerová zvládla také figurku naivní televizní reportérky Nathalie Lakeové v parodické sci-fi Mars útočí! (1996).
K vrcholkům popularity se Sarah Jessica Parkerová začala drápat až v roce 1998, když s oživením její kariéry opět přispěchala televize. Úloha newyorské sloupkařky Carrie Bradshawové, tápající mezi láskami i představami o svém bytí, v komediální sérii Sex ve městě (1998-2004) byla pro Parkerovou zcela bez nadsázky životním ternem. Z druhořadé herečky se tak stala vlivná celebrita a vzor pro miliony obdivovatelek. A navíc si díky sérii pořídila domů slušnou řádku ocenění – jmenujme jen čtveřici Zlatých glóbů a dvě ceny Emmy. S náhle nabytou slávou však Parkerová soupeří mnohem úspěšněji na stránkách bulvárních a lifestylových magazínů než na plátně samém. K tomu vydařenějšímu patří snad jedině příjemná nezávislé komedie z filmařského prostředí Velké trable malého města (2000), kde ztělesnila vedlejší roli zpovykané hvězdičky, a „ženská“ vánoční romance The Family Stone (2005) s Parkerovou jako přecitlivělou Meredith. Aby toho nebylo málo, také v dalších rolích z posledních let Parkerová těží ze své nejslavnější hrdinky – ať už v romantické krimikomedii Zamilovaná do vraha (2002), anebo nejnověji v (další) romanci Lemra líná (2006), kde ztělesňuje elegantní profesionální svůdkyni Paulu. Lehce uvadající popularitu má oživit filmová verze Sexu ve městě (2008), která začíná tam, kde končil seriál.
Nebyl to výjimečný herecký talent Sarah Jessicy Parkerové, ale mnohem spíše unavené štěstí, které ji vyneslo na světla ramp. Může se na nich udržet po delší dobu, anebo se s koncem oblíbeného seriálu nachýlily i dny její slávy? Uvidíme. Já sám však mám pocit, že se o tom rozhodne mnohem dříve, než by to bylo samotné Parkerové milé.
