Hollywood miluje příběhy o druhých šancích. Nejen na plátně, ale i mimo něj. Filmový průmysl je prostředí, v němž se může během několika let z největší hvězdy stát téměř zapomenuté jméno, stejně jako se může herec odepsaný studii znovu vyšvihnout mezi absolutní elitu. Někdy za kariérním pádem stojí osobní problémy, jindy série neúspěšných filmů, špatná rozhodnutí, změna vkusu publika nebo jednoduše fakt, že Hollywood začne hledat mladší tváře.
O to působivější jsou návraty herců a hereček, kteří se po letech dokázali znovu prosadit. V některých případech jim stačila jediná správně zvolená role, která jejich kariéru prakticky přes noc přepsala. Jindy šlo o pomalejší cestu zpět na vrchol. Pět následujících jmen spojuje skutečnost, že už se v určité chvíli zdálo, že jejich nejslavnější období patří minulosti. Přesto se dokázala vrátit způsobem, který připomněl, proč se z nich vůbec staly hvězdy.
Robert Downey Jr.
Jen málokterý hollywoodský comeback působí tak nepravděpodobně jako příběh Roberta Downeyho Jr. Už na začátku 90. let patřil k nejtalentovanějším hercům své generace a za hlavní roli ve filmu Chaplin získal nominaci na Oscara. Jeho slibně rozjetou kariéru však postupně zastínily problémy se závislostí, zatýkání i pobyt ve vězení. Situace došla tak daleko, že byl pro velké filmové produkce považován za rizikové obsazení a studia měla problém herce vůbec pojistit.
Robert Downey Jr. a Mel Gibson v Air America, 1990
zdroj:
Profimedia.cz
Downey se na začátku nového tisíciletí pomalu vracel prostřednictvím menších projektů, skutečný zlom ale přišel až v roce 2008. Marvel tehdy připravoval Iron Mana a obsazení problémového herce do role Tonyho Starka rozhodně nebylo samozřejmostí. Výsledek změnil nejen Downeyho kariéru, ale do značné míry i celý moderní Hollywood. Iron Man odstartoval filmové univerzum Marvelu a z Downeyho udělal jednu z největších a nejlépe placených hvězd planety. Během následující dekády se s rolí Tonyho Starka spojil natolik, že bylo téměř nemožné představit si ji s někým jiným. A když už se mohlo zdát, že vrchol jeho comebacku představovalo právě marvelovské období, přišel Oppenheimer Christophera Nolana. Za roli Lewise Strausse získal v roce 2024 svého prvního Oscara a definitivně tak završil cestu od téměř neobsaditelného herce až k jednomu z nejrespektovanějších představitelů své generace.
Robert Downey Jr. jako Iron Man
zdroj:
Profimedia.cz
Winona Ryder
Winona Ryder byla v 80. a 90. letech jednou z nejvýraznějších tváří amerického filmu. Objevila se v Beetlejuice, Střihorukém Edwardovi, Draculovi nebo Malých ženách a dvakrát byla nominována na Oscara. Na přelomu tisíciletí se ale její kariéra začala komplikovat a hlavní filmové role postupně přestávaly přicházet. Přestože nikdy úplně nezmizela a objevovila se například v Černé labuti, její postavení už se nedalo srovnávat s obdobím, kdy patřila k nejžádanějším herečkám své generace.
Winona Ryder ve filmu Beetlejuice, 1988
zdroj:
Profimedia.cz
Velký návrat paradoxně nepřišel prostřednictvím kina, ale televize. Když Netflix v roce 2016 uvedl Stranger Things, Ryder v něm ztvárnila Joyce Byersovou, matku zoufale hledající svého zmizelého syna. Seriál se stal celosvětovým fenoménem a Ryder znovu oslovila nejen diváky, kteří vyrůstali na jejích filmech, ale také úplně novou generaci. Tvůrci Matt a Ross Dufferovi později přiznávali, že její obsazení zásadně ovlivnilo samotnou podobu Joyce. Ryder přitom nezískala jen nostalgickou roli připomínající její někdejší slávu. Stranger Things jí umožnilo ukázat mnohem zralejší hereckou polohu a znovu ji pevně usadilo v centru populární kultury.
Winona Ryder v seriálu Stranger Things, 2016
zdroj:
Profimedia.cz
John Travolta
Na konci 70. let existovalo jen málo větších hollywoodských hvězd než John Travolta. Horečka sobotní noci z něj udělala kulturní ikonu a Pomáda jeho postavení jen upevnila. Jenže zatímco začátek kariéry byl raketový, 80. léta se nesla v úplně jiném duchu. Travolta se objevil v řadě filmů, které nedokázaly navázat na jeho předchozí úspěchy, a postupně se přesunul z první hollywoodské ligy k projektům, které budily stále menší zájem. Na začátku 90. let už se zdálo, že jeho nejslavnější období definitivně skončilo.
John Travolta v Pomádě, 1978
zdroj:
Profimedia.cz
Pak ale přišel Quentin Tarantino. Režisér připravující Pulp Fiction: Historky z podsvětí viděl v Travoltovi něco, co v té době většina Hollywoodu přehlížela, a obsadil ho do role nájemného zabijáka Vincenta Vegy. Risk se vyplatil dokonale. Film se stal generačním fenoménem, Travolta získal nominaci na Oscara a prakticky ze dne na den se opět stal žádanou hvězdou. Následovala role ve filmu Chyťte ho!, akční trhák Operace: Zlomený šíp nebo kultovní Tváří v tvář. Travoltův návrat je dodnes učebnicovým příkladem toho, jak může jediná dokonale zvolená role změnit směr celé kariéry.
John Travolta v Pulp Fiction, 1994
zdroj:
Profimedia.cz
Demi Moore
Návrat Demi Moore má trochu jinou podobu než předchozí příběhy. V 90. letech patřila k absolutní hollywoodské špičce. Duch, Pár správných chlapů, Neslušný návrh nebo Skandální odhalení z ní udělaly jednu z nejznámějších hereček světa a svého času také jednu z nejlépe placených. Později však její kariéra začala ztrácet tempo. Po filmu G. I. Jane následovalo podstatně méně výrazné období a ani návrat ve snímku Charlieho andílci: Na plný pecky neznamenal dlouhodobější obrat. Moore sice dál hrála, ale velká hlavní role, která by připomněla její někdejší status, dlouho nepřicházela.
Demi Moore ve filmu Duch, 1990
zdroj:
Profimedia.cz
To změnila až Substance režisérky Coralie Fargeat. Moore v ní ztvárnila stárnoucí televizní hvězdu Elisabeth Sparkle, která se uchýlí k radikálnímu prostředku slibujícímu mladší a dokonalejší verzi sebe sama. Role byla o to působivější, že pracovala přímo s tématem, s nímž se herečky její generace v Hollywoodu skutečně potýkají: tlakem na mládí, vzhled a neustálou nahraditelnost. Moore za svůj výkon získala Zlatý glóbus a poprvé v kariéře také nominaci na Oscara. Po desetiletích, kdy ji veřejnost vnímala především jako někdejší superstar 90. let, tak ukázala, že její nejzajímavější herecké období nemuselo přijít na začátku kariéry, ale klidně až po šedesátce.
Demi Moore ve filmu Substance, 2024
zdroj:
Profimedia.cz
Brendan Fraser
Brendan Fraser patřil na konci 90. let a začátku nového tisíciletí k nejoblíbenějším hollywoodským hercům. Dokázal být komediální hvězdou v Králi džungle a zároveň přesvědčivým dobrodruhem v Mumii, která z něj udělala celosvětově známou tvář. Jenže postupem času začaly velké nabídky mizet. Fraser se potýkal se zdravotními problémy spojenými mimo jiné s fyzicky náročným natáčením a jeho kariéra se stále více přesouvala mimo hlavní hollywoodskou pozornost.
Brandon Fraser ve filmu Král džungle, 1997
zdroj:
Profimedia.cz
Po několika letech, kdy se objevoval především v menších projektech a televizních rolích, přišel režisér Darren Aronofsky s filmem Velryba. Fraser v něm ztvárnil osamělého učitele Charlieho, jehož zdravotní stav se rychle zhoršuje a který se snaží obnovit vztah se svou dcerou. Herecky mimořádně náročná role se stala Fraserovým velkým návratem a připomněla publiku i kritikům, že za někdejší tváří dobrodružných blockbusterů vždy stál schopný charakterní herec. V roce 2023 za Velrybu získal Oscara za nejlepší mužský herecký výkon. Z herce, kterého Hollywood prakticky přestal obsazovat do velkých rolí, se během několika měsíců stal jeden z nejdiskutovanějších představitelů celé sezony.
Brandon Fraser ve filmu Velryba, 2022
zdroj:
Profimedia.cz
Hollywood dokáže být k hereckým kariérám mimořádně nemilosrdný. Úspěch jednoho roku nezaručuje, že o několik sezon později budou nabídky stále přicházet, a někdejší hvězdy mohou z hlavních rolí zmizet překvapivě rychle. Právě proto mají velké comebacky takovou sílu. Nejde pouze o návrat známé tváře na filmové plátno, ale také o připomínku, že kariéra nemusí mít jednoduchou trajektorii vedoucí od objevení talentu přes vrchol až k pomalému ústupu.
Někdy stačí režisér, který je ochotný obsadit člověka, nad nímž ostatní zlomili hůl. Jindy role, která dokonale využije zkušenosti získané během několika desetiletí. A někdy se samotný pád stane součástí toho, proč je pozdější návrat tak přesvědčivý. Právě druhé a někdy i třetí kariérní kapitoly totiž ukazují, že dlouhověkost v Hollywoodu nespočívá jen ve schopnosti zůstat neustále na vrcholu. Neméně důležitá může být schopnost se na něj po letech znovu vyšplhat.
