V pravěku se odehrávalo vícero zábavných historek. Už v němé éře se tam vypravil Buster Keaton zvaný Frigo. Amerika dodala i početné Flinstony, animované, tak hrané. Pravěké umění i sexuální fascinaci parodoval Mel Brooks, nelze pominout ani vynikající Annaudovu rekonstrukci Boj o oheň. Do pravěku se s notnou dávkou nadsázky a nonsensů nyní vypravil i francouzský herec a režisér Alain Chabat (za scenáristické podpory skupiny, která si říká Les Robins des Bois). Chabata si pamatujeme již ze svérázné antické frašky Asterix a Obelix: Mise Kleopatra. Obrovský divácký úspěch mu dopomohl k dalšímu projektu podobného ražení - ke komedii RRRrrrr!!!
Autoři ve své taškařici rozehrávají hned několik tematických rovin: zastřešujícím prvkem se stává dlouhověké válčení mezi špinavci s vlasy téměř znehybněnými nánosy špíny a čistotnější populací, která žárlivě střeží převratný vynález - šampón. Do boje zasáhne příchod svůdně mrkavé vyzvědačky s ovčí parukou na hlavě, která se má zmocnit vzácného tajemství. I čistotní však musí řešit nemalé trable: kdosi neznámý začal v jejich kmenu vraždit, rozbíhá se tedy první vyšetřování v dějinách.
Název filmu by mohl budit dojem, že hrdinové jen neartikulovaně chrčí, ovšem ve skutečnosti švitoří zcela bez zábran, byť zatím dodržují podivný zvyk pojmenovávat všechny stejně - Skála. Jen náčelník nejspíš ví, kterého nebo kterou Skálu má právě na mysli. (Původní "Pierre", ve francouzštině křestní jméno i název pro kámen odkazuje k době kamenné neboli "age de la pierre", vhodnější by tedy pojmenování "Kámen".)
Humor pramenící z různě zveličených atributů (ať již jde o vlasy u lidí nebo u kly u všech možných zvířat), by možná fungoval v kreslených časopiseckých obrázcích, jenže ve filmovém zpodobení ztrácí nápaditost i dynamiku. Obé se rozplývá hned po prvním výskytu, namísto dalších variací nastupuje jen mechanické opakování téhož (např. pravidelné hlášení, že se blíží noc, z níž všichni mají hrůzu).
Stejný postřeh platí pro kresbu jednotlivých postaviček, které místy připomínají druhořadé cirkusové klauny: plešatý náčelník ustavičně svému kmenu připomínajícího svou družku, dvojice nenapravitelných lenochů se s nesmírnou vervou pouští do vyšetřování. Chabat rozvíjí především verbální nonsensy,vadí však samoúčelnost a jednorozměrnost gagů. Vezměme si třeba noční můru, kdy se náčelník ocitne v supermoderním nákupním centru, aniž zbrocen studeným potem chápe, co mu prodavač sděluje. Vyšumělá je absurdita "milostného" dialogu, kdy se muž loučí s vyhlédnutou dívkou, jakož i vzájemné půjčování imaginárního tlampače nebo zpomalené odvíjení zvukového záznamu.
Stejně dopadají i doslovné citáty z jiných filmů - mihotavě nasvícená holá náčelníkova leb zjevně odkazuje k šílenému Brandovu plukovníkovi z Apokalypsy, včetně opakovaného slova "hrůza". Některé nápady postrádají nejen pointu, ale i jakoukoli zajímavost, když prvotní vtip okamžitě vyschl: namátkou uvádím uklízení lesa nebo opici coby matku jednoho z protagonistů.
Co mají tyto rádoby komické výstupy společné? Je to výrazová izolovanost, nedostatek realizační nápaditosti, omezený vypravěčský švih. Je to herecká pitvořivost a žvatlavost, k nimž se snížil i věhlasný Gérard Depardieu. To vše zavinilo, že celý příběh se rozbředle vleče od jedné zápletky k druhé, podoben vlekoucí se televizní estrádě. Chybí provázanost jednotlivých dějových plošek, které jsou bez ladu a skladu poházeny jedna vedle druhé, takže namísto zábavy získává vrch trapnost.
Přirovnává-li propagační materiál distribuční firmy komediální partu Les Robins des Bois k britským Monty Pythonům, je přirovnání krajně kulhavé.
