Po ukončení studií na DAMU v roce 2000 přijal angažmá v CD 94 v Celetné, příležitostně hrál v mimopražských divadlech a rovněž spolupracoval s Divadelním spolkem Kašpar, dalším ze tří souborů Divadla v Celetné. V současné době působí v Činoherním klubu, Dejvickém divadle a v Divadle Na Jezerce v Praze. V Činoherním klubu v Praze hraje např. v inscenaci Osiřelý západ, která získala Cenu Alfréda Radoka 2002, byla vyhlášena hrou roku a činoherní inscenací roku.
On-line rozhovor s Markem Taclíkem
David Ondříček říkal, že pro něj bylo velmi těžké obsadit hlavní roli. Dlouho se prý rozhodoval. Měl jste z té nabídky radost? Jak casting probíhal?
Dlouho se rozmýšlel mezi Martinem Myšičkou a mnou. Zkoušel nás dohromady s Klárou Issovou i s Járou Pleslem. Když se konečně rozhodl, měl jsem obrovskou radost.
Ve filmu hrajete hlavní roli – postavu Fleischmanna. Jak byste ho charakterizoval? Je Vám ta postava něčím blízká? A jak se Vám hrál?
Přesto, že postava charakter jakýsi má, nejde v podstatě charakterizovat. Je to třicetiletý panic, introvert, amatérský meteorolog, údržbář. Blízký mi není, já jsem přišel o panictví v šestnácti, ale i tak se mi hrál dobře.
Co pro Vás bylo při natáčení nejnáročnější a co Vás naopak nejvíc bavilo?
Natáčení pro mě bylo velmi náročné. Poslední měsíc jsem spal tak čtyři hodiny denně. Nejvíc mě bavila jízda na kole, která snad ve filmu ani není. Výlet vrtulníkem, který mi David Ondříček slíbil před natáčením, se nakonec nekonal.
Fleischman má jediný sen. Touží vznést se k nebi a uletět z hotelu, z Liberce, ze života, který se mu vůbec nedaří. Toužil jste někdy v životě po něčem podobném a podařilo se Vám toho dosáhnout?
Ne. Já si lítám poměrně svobodně už od narození.
Film se celý odehrává na Ještědu v Liberci. Jaký máte vztah k tomuto místu?
Je to krásná stavba. Výborné místo. Na lyže, na kolo. Tak na jeden víkend. My jsme tam byli dva měsíce.
Jste velmi obsazovaným divadelním hercem, co je Vám bližší film nebo divadlo?
Momentálně jsou mi nejbližší prázdniny. Ale ideální je samozřejmě kombinace obou, teda vlastně tří, filmu, divadla a prázdnin.
