Film, se kterým jste před chvilkou uspěl v Českých lvech, by se dal bez nadsázky nazvat vymodleným dítětem. Jaké pocity prožíváte pár minut po triumfu?
Pocity štěstí.
Váš film nebyl zrovna příznivě přijat domácí filmovou kritikou, nevnímáte zisk čtyř Českých lvů jako vítězství nad těmi škarohlídy?
Problém vidím v tom, že Obsluhoval jsem anglického krále je knížka, kterou četl snad každý. A každý si myslí, že on by to udělal lépe.
Ale je přeci rozdíl mezi knihou a filmem. Váš kolega Jiří Věrčák kdysi, v souvislosti se svou filmovou adaptací Jirotkova Saturnina, řekl, že do kina se chodí na film, za knihou do knihovny.
Má pravdu. Každý z nás látku uchopíme podle publika, které chceme filmem zasáhnout. Ti, co o filmech píší a tomuto filmu vyčítají, že by mu slušel více náročnější žánr, byli vždycky chytřejší než ti, kdož ti filmy dělají.
Váš film vstupoval do hlavního večera Českého lva s jedenácti nominacemi. Kolik jste čekal, že nakonec získá sošek?
Neměl jsem soukromý tip. Víte, ty filmy jsou v jisté paritě, takže ti, kteří rozhodují to neměli jednoduché. Myslím, že to dopadlo spravedlivě.
Spravedlivě? Přiznám se, že mě osobně to trochu připomínalo případ Tmavomodrého světa. Byl také jednoznačným favoritem. Jenže těsně před Českým lvem nezískal nominaci na Oscara a pak z největšího počtu nominací byl velký propadák. Průběh tohoto večera dlouho napovídal, že stejný osud potká i Obsluhoval jsem anglického krále.
Máte pravdu, že to tak vypadalo. Strach jsem neměl, lhal bych, kdybych řekl, že jsem se cítil neohroženě. Stát se to klidně mohlo.
Konkurence byla vloni opravdu veliká. Měl jste možnost vidět hlavní konkurenty „Anglického krále“?
Akorát toho Hřebejka. A myslím si, že ty herecké ceny dostali všichni zaslouženě. Kdybych rozhodoval já, taky bych je volil, i přesto, že mám ty své herce rád
Z jedenácti nominací „Anglický král“ sedmkrát vyšel naprázdno, kde Vás to osobně nejvíce mrzí.
Každý režisér by rád,kdyby získal všechny, ale nemůžu říct, že mě mrzí, že jsme někde neuspěli. Jsem rád, že cenu dostal Jaromír Šofr za kameru, cenu dostal i střihač Jiří Brožek, i když za jiný film,ale dostal. Že jsme neuspěli v těch ostatních technických… ty ostatní filmy byly asi prostě lepší.
Získal jste cenu za režii, pak uspěl i film jako celek, ale svého prvního Českého lva jste získal před jedenácti lety za dlouhodobý přínos českému filmu. Věřil jste, že si ještě prožijete ty minuty slávy za nějaký nový film?
Takhle jsem o tom tehdy nepřemýšlel. Z dnešního pohledu mi asi nenapadlo, že to bude trvat tak dlouho. Obě ocenění chápu jako takové třešničky na dortu té své práce, kterou dělám. A asi jí dělám dobře.
Co čeká Jiřího Menzela v dohledné době?
Postel, pokouší se o mě chřipka, takže se těším až přijdu domů a lehnu si.
Děkuji za rozhovor.
