Třicet let po prvním Rockym – 8 září 2006 – starosta Filadelfie John F. Street odhalil sochu Rockyho Balboy u schodiště vedoucího k Filadelfskému muzeu umění.
Před třiceti lety se stal první snímek „Rocky“ okamžitým úspěchem, získal Oskara za nejlepší film a režii, byl to téměř kultovní film. Hrdina filmu Rocky byl ten chudý ze špatné čtvrti, který s pomocí náhody a přátel dobyl svět a pokořil chamtivost. Adrian byla ta malá, obyčejná holka, která si vezme šampióna, protože je chytrá, věrná a hodná. Následovaly ještě čtyři další, progresivně stále nudnější snímky. Nyní se tedy v šestém dílu k postavě Rockyho Balboy společně se Sylvestrem Stallonem navracíme – v obraze, tématicky i ideově. Rocky se vrací zpět do boxerského ringu…
Z Rockyho se stala místní stárnoucí celebrita, ale jeho syn Robert (v podání Mila Ventimiglia) se mu odcizil, žena Adrian zemřela. Přestože ho sousedé obdivují, je vlastně osamělý a ztracený. Stýská se mu po manželce a činorodé minulosti. A pak přijde nabídka současného šampióna Masona „The Line“ Dixona (první filmová role profesionálního boxera Antonia Tarvera). Pro Rockyho je to způsob, jak si vylepšit image. A jako v prvním dílu Rockyho se i nyní spojí náhoda (video hra), hrabivost a touha po slávě – a Rocky bude boxovat proti Dixonovi. Tentokrát v Las Vegas a bez zisku, výtěžek půjde na charitu.
Vedle šampióna jsou důležité i osoby v jeho okolí. Rockyho provází rezignovaný, ale věrný Pauli, stále představovaný Burtem Youngem. Opět je tu ženská pomocnice Maria, kdysi prostořeká Little Maria, než ji život zkrotil a ona se vrátila domů. Rocky jí pomůže k lepší práci, ale místo románku s ní nastoupí chlapská záležitost: smysluplný vztah k Rockymu nalezne její syn Step. Nevysvětleno je, proč Rocky žije v poměrně chudých poměrech, když zákazníků v jeho restauraci je plno. A tvůrci též nějak zapomněli, že Rocky utrpěl zranění mozku v předchozím dílu. Zápletka s oběma syny zavání otřelostí.
Sly je v dobré fyzické kondici a tréninky, které jsou delší než sám zápas, vypadají uvěřitelně. Je také dobře nasvícen a kamera mu ubírá léta. Film je mnohem pomalejší, než byste čekali, naplňuje jej nostalgie, prolínačky, záběry s hrubozrnným obrazem, občas se objeví herec pz předchozích dílů. I hudba je mnohem sladší. Celá atmosféra filmu je snahou o návrat k původnímu stylu a neotřelosti černobílého Rockyho. Ale Mason Dixon se příliš neliší od Uniona Canea z pátého dílu Rockyho. Je to opět černošský šampión, který touží po uznání a respektu. Nechce se zahazovat s někým nepodstatným, s bývalou legendou.
Jsou tu také jisté ideové problémy. Před třiceti lety mnoho lidí vidělo v Rockym symbol síly, vytrvalosti, zaslouženého úspěchu, kterého každý může dosáhnout vlastním úsilím. Stačí trocha štěstí, jedna šance, kterou určitě každý dostane, a – budete-li připraveni – zvítězíte. To bylo před E-bubble, Monica, Georgem W. Bushem Jr., Enronem, Irákem a mnoha dalšími skandály, které odhalily i Američanům pravdu dlouho známou Čechům: kdo maže ten jede a talent a úsilí nikdy nikoho nikam nedostanou, zato konexe ano. Málokdo se dočká první šance, druhé nikdo. Změnilo se společenské klima a tím se změnilo i publikum. Nostalgie, které je film plný, bude asi dost těžko oslovovat mladé zájemce o film, ten u starších zas může narazit svou přílišnou naivitou. Těžko se tvoří hrdinné symboly v dobách podvodů. Schopnost televizních stanic proměnit sport i sportovce v mediální loutky je tu ukázána dobře.
Stallone natočil asi čtyři různé konce filmu. Opět se zabýval možností, že by Rocky zemřel (prý si s tímto nápadem pohrával už v pátém dílu; v šestém by to byl přirozený konec).
