Právě proto před pár lety Stacy Peralta natočil jeden zcela jiný dokument. Jmenoval se Dogtown & Z-Boys, dokumentoval začátky sk8 scény a získal diváckou cenu v Sundance. Jednou z velkých předností bijáku bylo, že Peralta v kalifornské sk8 scéně sám vyrůstal. Na snímku pak bylo zřetelně vidět nejen, že autor ví, o čem mluví, ale také co chce říct.

Biják, dnes už nazvaný Riding Giants sleduje tři tematické okruhy, ve kterých Peralta divákům představuje vývoj surfového fenoménu:
První havajské fotografie Skipa Tsuzukiho, které v polovině 50. let vyvolaly v USA surfovou horečku. Zátoka Waimea a její 30 stopé vlny.
Objev krutých teritorií okolo nehostinného kalifornského útesu Mavericks na začátku 90.let, 20 stop vysoké vlny, které Jeff Clark v té době osamoceně sjížděl již 15 let.
Současnost, Hamilton, jeho parta a smrtící 60 stop vysoké vlny.

Zatímco však Dogtown stál na archivních záznamech i fotografiích, které bylo třeba rozpohybovat, střihu Riding Giants předcházelo rozsáhlé natáčení původního materiálu.
I ze samotného klipu je potom vidět rozdíl adrenalinového filmaře Peralty a jeho ohromujících detailů, oproti salónnějším snímkům jako Living in Liquid, nebo reklamní Billabong Odyssey.Kromě atmosfér ďábelských vln se divák může pochopitelně těšit na strhující surfařské umění a na dávku esence surfařské kultury.
Výraznější úspěch Riding Giants však podmiňuje příběhový paradox, který se právě v Dogtownu Peraltovi podařilo skvěle zachytit na zcela rozdílných osudech dvou členech bývalého „gangu“. Jestli má něco takového i zde, má vyhráno. Snímek otvíral letošní Sundance, v širší distribuci se v USA objevuje od 9.7., v Evropě je na programu zatím pouze ve Francii, a to od 21.7.